Věřin syn se přestěhoval do bytu, kde mu před časem zemřel otec. Podle policejního vyšetřování se opil, spolykal prášky a pak nešikovně upadl. Syn měl ale v tátově vile vidinu, která říkala něco jiného...
S Milanem (50) jsme se rozvedli, ještě když byl Míša (19) malý. Absolutně jsme se k sobě nehodili. O syna ale zájem jevil vždycky. Na jejich vztahu roky pracoval.
Našli jsme exmanžela v tratolišti krve
Já jsem si mezitím našla jiného muže, se kterým jsem šťastná. Jirka (46) v té době přijal i to, že mám dítě. Míšu si oblíbil, vycházejí spolu dobře. S Milanem fungovala střídavá péče také na výbornou. Jakmile syn oslavil osmnáctiny, už se scházeli podle svých potřeb. V polovině minulého roku mi ale Michal volal, že mu otec nebere telefon a na smluvenou schůzku nepřišel.
To bylo divné, protože nikdy předtím to neudělal. Pamatuji si, jak mi syn do telefonu říkal: „Já mám, mami, divný pocit, s tátou určitě něco je. Zajdeš se mnou k němu?“ Ač nerada, šla jsem. Ani v tom nejčernějším snu mě nenapadlo, co tam najdeme. Milana nehybně ležícího v kaluži krve. Všude prázdné lahve od alkoholu a nedopalky cigaret.
Shodli jsme se, že to byla sebevražda, což koneckonců potvrdila i policie. Syn byl jediným dědicem vily, ve které Milan bydlel. Nabádala jsem ho, aby dům prodal a za peníze si pořídil něco jiného. Michal se ale rozhodl po svém. Chtěl tam bydlet. Mně osobně ta vila naháněla strach.
Syn tvrdil, že to nebyla sebevražda
Jakmile se uzavřelo dědické řízení, Michal se do domu nastěhoval. Vila je ohromná, má několik bytů. Syn tam nechal stávající nájemníky a vzal si byt po otci. Už po měsíci, co tam bydlel, bylo znát, jak se mění. Moc nemluvil a zhubl. Z bytu příliš vycházet nechtěl. Vždycky, když jsme se měli vidět, požádal mě, abych přijela já k němu. Vůbec se mi nelíbil.
Do toho vedl divné řeči. „Mami, já jsem přesvědčený, že to nebyla sebevražda. To by táta nedokázal. Občas vidím, co se doopravdy v ten den stalo,“ zaskočil mě nedávno. „To s tebou lomcuje smutek, to bude dobrý,“ uklidňovala jsem ho. „Ne, ty to nechápeš. Vzpomeň si, jak jsme tátu našli. Ležel na zemi, vedle něj věšák, aby to vypadalo, že mu spadl na hlavu. Ale podle stop krve se plazil směrem k telefonu, to nepopřeš,“ naléhal na mě.
Už jsem si to přesně nedokázala vybavit, tyhle vzpomínky jsem raději vytěsnila. Syn ale pokračoval. „Minule jsem se dotknul toho věšáku. V tu chvíli se mi promítla celá ta situace. Táta neupadl jen tak, někdo ho zavraždil,“ pronesl naprosto přesvědčivě. „A kdo to podle tebe byl?“ uhodila jsem na něj. „Ty mi nevěříš, viď?“ zeptal se mě zklamaně. Nenechal se ale odbýt. „Ta vidina byla jasná. Má v tom prsty soused. Uvidíš,“ prorokoval.
Policie dala synovi za pravdu
„Táta mu pořád půjčoval peníze. Soused je ale nevracel. Jednoho dne se táta rozhodl, že chce peníze zpět. Soused je ale neměl. Přišel k tátovi na pivo, pořádně ho opil a pak ho praštil právě tím věšákem,“ šokoval mě syn. „Slyšíš se, co mi tady říkáš? Obviňuješ někoho z vraždy na základě nějaké své vidiny!“ křičela jsem na něj.
„A co ty nedopalky? Co ten alkohol? Našly se i prášky, které asi snědl,“ argumentovala jsem. Tak mě to naštvalo, až jsem odešla. Syn to nenechal být a svoje podezření oznámil na policii. Nevěřila bych, že ho bude někdo brát vážně. Trval na přezkoumání případu, až se ukázalo, že soused z druhého patra jeho otce skutečně zabil. Vidina měla pravdu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.