Verča (29): Pandemie mi změnila život k lepšímu. Šití roušek mi otevřelo dveře ke splnění snu

Když přišla první vlna pandemie, začala jsem šít roušky doma na starém stroji. Nejdříve jsem je vyráběla jen pro naši čtyřčlennou rodinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (38): Nebylo to spodní prádlo, ale cizí rouška, která usvědčila manžela z nevěry

Začalo to šitím roušek

Moje roušky měly úspěch i v okolí. Potkala jsem na ulici kamarádku, která se mě zeptala: „Odkud máš tu roušku? Ta je skvělá, tu chci taky!“  Tak to nejspíš začalo. Kamarádka mi přivedla další a další zakázky. Zprvu jsem za to peníze nebrala nebo maximálně jen za látku, která byla v té době těžko k sehnání.

Mezi sousedy se to rychle rozkřiklo a já začala šít ve velkém. Manžel mi na internetu objednal nový šicí stroj, protože ten starý to už nezvládal. Objednala jsem látku a pustila se do díla. Při jednom takovém šití mi zbyl větší kus látky. Rozhodla jsem se, že zkusím dceři ušít kalhoty. Našla jsem si střih a během pár hodin bylo hotovo.

Netušila jsem, že by mě něco takového mohlo bavit. Chtěla jsem se pochlubit, tak jsem dala fotku na sociální síť. Překvapilo mě, jaký jsem sklidila úspěch. Současně s tím mi začaly chodit nabídky, jestli bych kamarádkám také neušila nějaké oblečení na jejich děti. Byla jsem vyloženě amatér, ale asi šikovný.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (42): Koronavirus mi sebral titul hlava rodiny. Žena se chytla žezla a odmítá ho pustit

Pocit štěstí z šití

Díky pandemii jsem pracovala z domova, ale najednou jsem nestíhala šití i svoji práci. Musela jsem se rozhodnout, jak to udělat, protože oboje najednou nešlo. Bojím se riskovat, takže jsem vzala jen pár objednávek s tím, že budou poslední. Na nějaký čas zájem o moje výrobky utichnul. Já se cítila trochu zklamaně, ale asi to tak mělo být.

Během druhé vlny jsem se znovu pustila do šití roušek. Mám velikou rodinu, takže jsem pro ně chtěla mít zásoby. Když se otevřely galanterie, nakoupila jsem různé druhy látek. Věděla jsem, že se budou ještě hodit. Manžel kroutil nevěřícně hlavou nad tím, jak mě to začalo bavit.

Jednoho dne mi napsala cizí paní, jestli bych jí neušila softshellový kabát. Byla to pro mě veliká výzva. Poslala mi rozměry. Já jsem si našla střih a pustila jsem se do toho. Když jsem šila, cítila jsem se jak v jiném světe. Velmi mě to naplňovalo. Bylo nutné, aby si ho minimálně jednou přijela vyzkoušet.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (32): Manžel prý o mém milenci celou dobu věděl. Teď mě poprosil, ať to omezím kvůli covidu

Risk je zisk

Dodržely jsme veškerá opatření, aby si ho mohla zkusit. Byla z něj velmi nadšená. Za hotový kabát mi zaplatila částku, se kterou jsem nepočítala. Moje dílo ukazovala, kde mohla, a mně se nenápadně rozjíždělo podnikání, aniž bych o tom věděla. Teď, když přišla další opatření a v krámech si nelze koupit jediný kus oblečení, přišel můj čas. Denně mi chodí několik nabídek na ušití oblečení, a to dětského, pro dospělé i pro domácí mazlíčky.

Získala jsem si poměrně rychle dobré jméno a slušnou klientelu. S každým novým zákazníkem přijde po čase dalších pět. Nakonec jsem se rozhodla, že zariskuji a dám výpověď. Založila jsem si živnost a je ze mě nyní švadlena na plný úvazek. Konečně mám práci, která mě baví, a ještě je prospěšná druhým lidem. Když jsem tehdy ušila svoji první roušku, netušila jsem, jaké dveře mi vlastně otevírá.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (42): Dvakrát se nám doma otočil koronavirus, okolí se nás štítí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.