Když se Verča rozhodla, že zhubne, nadchla pro tento nápad i kamarádku Šárku. Hubly společně a vzájemně se podporovaly. Sotva měly dole deset kilo, Šárka se změnila k nepoznání. Verča už jí není dost dobrá.
Když jsem se rozhodla, že shodím patnáct kilo, oslovila jsem kamarádku Šárku (25), jestli do toho půjde se mnou. Přeci jen, ve dvou se to lépe táhne. I když jsme začínaly stejně naladěné, na konci naší cesty jsme se rozdělily. Šárku shozená kila změnila natolik, že už se s ní nedá mluvit.
S baculatou kamarádkou jsme začaly hubnout
Nikdy jsem nepatřila k hubeným holkám. Vždycky jsem měla kila navíc. Všichni pořád říkali, že z toho vyrostu. Jenže když jsem byla i ve dvaceti tlustá, došlo mi, že se sebou musím něco udělat. Ke sportu jsem nikdy vztah neměla, takže moje šance zhubnout tkvěla v jídle. Každý den jsem ale oddalovala začátek procesu.
Chtěla jsem si situaci ulehčit, a tak jsem ke svému hubnutí přizvala kamarádku Šárku. Ta stejně jako já disponovala minimálně patnácti kily navíc. ,,Co kdybychom do příštího léta shodily, co k nám nepatří?“ vyzvala jsem ji jednou nad dortíkem. S plnou pusou pokývala na souhlas. Společně jsme si vymyslely jídelníček, který nám měl k naší vysněné postavě pomoci.
Začátky byly těžké. Denně odolávat všem těm sladkým a tučným nástrahám, to chtělo hodně pevnou vůli. Když se nám podařilo shodit první tři kila, slavily jsme úspěch. Nakonec jsme se donutily i k tomu, že jsme začaly cvičit. Zprvu jsme zvolily svižnou chůzi, po čase běh a nakonec jsme si pořídily i permanentky do posilovny.
Kamarádka mě hodila přes palubu
Během půl roku jsme měly dole deset kilo. Nikdy jsem se ve svém těle necítila tak dobře, jako v tu chvíli. Jen jsem začínala mít menší problém se Šárkou. Začala se chovat arogantně. Její nově nabité sebevědomí z ní dělalo jiného člověka. Jednala se mnou nadřazeně. Kompletně změnila šatník a obarvila si vlasy na blond.
Jedno se muselo uznat. Vážně jí to seklo. Jen já jí už nebyla dost dobrá. Šárka se začala stýkat s ženami z posilovny. Chodily s nimi na kafíčka, do solária a na mě neměla čas. Nikdy ji ani nenapadlo, že by mě k jejich aktivitám přizvala. Když jsem se jí jednou zeptala, jestli bych mohla jít s nimi, řekla něco, co se mě velmi dotklo.
,,Nezlob se, ale ty k nám nepatříš,“ pronesla. ,,Jsi taková obyčejná. Tyhle holky, to je jiná liga,“ dodala. Než mi došlo, co mi vlastně řekla, chvíli to trvalo. Ona asi zapomněla, že když jsme byly boubelky, nikoho jiného, než jedna druhou, jsme neměly. A sotva je z ní hubená roštěnka, hodila mě přes palubu.
Ztratila jsem kila, ale i kamarádku
Naše osmileté přátelství odešlo společně se shozenými kily. Se Šárkou se občas potkáváme v posilovně, ale sotva se pozdravíme. Ona je v tom kurníku s fitnesskami a já jsem pro ni vzduch. Když ji potkám ve městě, nestačím se divit, jak se nosí. Krátké šatičky, boty na podpatku, ale hlavně nos nahoru.
Teď se několik týdnů v posilovně neukázala. Nedalo mi to a zeptala jsem se jedné z holek, co se děje. Šeptem mi prozradila, že je Šárka po modelaci prsou a liposukci. ,,To víš, chce být jako my,“ uchechtla se. Mně hned došlo, že až se vrátí, už si nebudeme mít vůbec co říct. Jsem ráda, že jsem dokázala zhubnout, ale mrzí mě, že mě to stálo jedno přátelství. Je zvláštní, jak rychle se lidé dokážou změnit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.