Viktor (30): Sport je pro mě důležitější než založení rodiny. Máma s tátou to ale nedokážou pochopit

Zatímco já jsem se svým životem spokojený, moje rodina to vidí jinak. Pořád mi říkají, že už bych si měl najít ženu, založit rodinu a plodit dítě za dítětem. Nikdo z mého okolí nechápe, že o to nestojím a nepovažuji to za svůj životní úkol. Dál si žiji podle svého, ale už mě nebaví poslouchat, co bych měl, nebo neměl dělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (39): Terapeut mi otevřel oči. Raději jsem single, než se trápit ve vztahu

Od dětství mě to táhlo k bojovým sportům

Vždycky mě to hodně táhlo ke sportu. Už v šesti letech jsem toužil chodit na hodiny bojových umění. Táta byl rád, že mě něco nadchlo, a tak mě na kroužek přihlásil. Mojí velikou láskou se stalo judo. Ve škole jsem odpočítával minuty do konce vyučování, už jsem se totiž viděl v kimonu.

Nenechal jsem toho ani na střední škole. Když moji kamarádi začali prohánět holky, já doma trénoval techniku. Sbíral jsem co nejvíce informací o bojových sportech. Hodiny svého volného času jsem trávil buď na žíněnce, nebo s knížkou v ruce.

Tehdy to mámě tak nevadilo. Byla ráda, že nevysedávám po hospodách, ale něčemu se věnuji. V době, kdy jsem si našel zaměstnání, jsem začal slýchávat první dotěrné otázky. „Už jsi měl vůbec nějakou holku?" vyzvídal táta. „Na to nemám čas, tati," odbyl jsem ho. „Každej chlap k sobě ženu potřebuje, na to nezapomeň. Judo počká," přesvědčoval mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (39): Žádný muž mi nebyl dost dobrý. Teď mám strach, že zůstanu sama

Nechci zakládat rodinu

Nikomu jsem pořádně nedokázal vysvětlit, že mi diskotéky a obrážení barů nic neříká. Já jsem pořád jen cvičil, trénoval a chtěl se stát mistrem v judu. Kolem pětadvacítky do mě začala šít i babička. „Viktore, kdy už přestaneš blbnout a najdeš si nějakou milou holku?" dotírala. „Babi, ty už taky? Já jsem takhle šťastný," snažil jsem se jí to vysvětlit.

Nejhorší je v tomhle ohledu máma. Ta mě ustavičně vydírá. „My tu s tátou nebudeme věčně. Ráda bych se dožila vnoučat," hudrovala. „Mami, smiř se s tím, že já děti mít nebudu," řekl jsem jí jednou na rovinu. Spráskla ruce a začala brečet. „To mi nemůžeš udělat. Jsi náš jediný syn. Jediné dítě. Musíš mít rodinu," plakala.

I když na mě její slzy udělaly dojem, nepolevím. Jsem spokojený s tím, jak žiji. Nechodím do hospod, stravuji se zdravě a hodně cvičím. Žena v mém životě by mi mohla tuto vizi nabourat. Už slyším, jak mě někdo kritizuje, že už jdu zase trénovat, zatímco doma řve dítě. Chci být ve svém životě svobodný a nevázaný. Jenže moje rodina to vidí jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Rachel (25): Rodiče mi vyčítají, že nemiluju sport jako oni. Nejsem pro ně se svými kily navíc dost dobrá

Rodina moje rozhodnutí nerespektuje

Před časem jsem oslavil třicáté narozeniny. Máma trvala na uspořádání oslavy. Tušil jsem proč. Chtěli do mě hromadně šít. Takovou příležitost si nemohli nechat ujít. Nejdřív babička. „Jak to té mámě můžeš udělat? Tolik se těší na vnoučata,“ začala už po přípitku. „No tak, chlape. Už nech toho hopsání na žíněnce a najdi si ženskou," zkoušel to i táta.

„Viktore, moc tě prosím, najdi si ženu, založ rodinu a dej nám vnoučata," zakončila to máma. Ve mně to začalo vřít. „Už toho mám dost! Všichni víte nejlíp, co mám dělat! Přestalo mě to bavit. Už to jednou pro vždy pochopte! Já rodinu nechci. Ženy mám jen na sex a víc ode mě nečekejte," vybuchl jsem a požádal je, aby odešli. Máma brečela, táta nadával. Už je to pár týdnů, co jsme se neviděli. Dokud mě nezačnou respektovat, ať mi nechodí na oči.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (29): Měly to být dokonalé líbánky. To by nám je ale nesměla zkazit moje rodina

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.