Viktorie (35): Vždy jsem toužila po dceři. Když mi lékař po porodu podal kluka, chtěla jsem mu ho vrátit

To, co se mi stalo, se může na první pohled zdát úsměvné. Jenže nebylo. Když jsem byla těhotná a měla jsem se konečně dozvědět, co s Lukášem (32) čekáme, slavila jsem. Na ultrazvuku bylo jasně vidět, že se nám narodí mnou tolik vysněná holčička. Podřídila jsem tomu veškeré přípravy. V hlavě jsem měla jasnou vidinu, jak budu svoji princeznu vychovávat.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (36): Manželka neporodila podle svých představ. Myslí si, že je špatná máma

Přála jsem si výhradně holčičku

Holku jsem chtěla z jednoho prostého důvodu. Můj vztah s mamkou Romčou je skvělý. V době, kdy nás táta opustil, jsme se semknuly a vytvořily si velmi silné pouto. Máma nebyla typickou „mámou". Byla, a to platí do dneška, mojí kamarádkou a důvěrnou osobou. Položila bych za ni život. Přesně z toho důvodu jsem chtěla taky holku, abych si s ní vytvořila stejný vztah.

S mámou jsem chodily na plavečák jako dvě kámošky, nebo do kina na pořádný romanťák. Po večerech jsme si s turbany na hlavě lakovaly nehty a sledovaly sladkou romantickou komedii. Mámě jsem se mohla vždycky se vším svěřit. Ve věku, kdy už to bylo možné, jsme spolu chodily do vinárny, nebo prostě jen tak pařit. Dodneška na všechny ty chvíle ráda vzpomínám.

Když jsme se s Lukášem pokoušeli o dítě, prosila jsem toho nahoře, aby mi seslal holčičku. Prvního ultrazvuku jsem se trochu bála. Pořád jsem si v hlavě přemítala, co budu dělat, když to bude kluk. Raději jsem si to ani nepřipouštěla. Někdy v 17. týdnu mi doktor řekl, že to bude holčička.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (30): Těšila jsem se, až porodím holčičku. Kdybych jen tušila, jaké to bude mít následky...

Na porodním sále mi dali do náruče kluka

Moje přípravy nabraly na intenzitě. Růžový kočárek, fialová postýlka... S mamkou jsme naběhly do krámu s dětským oblečením a braly všechno pro nenarozenou Stellu. Společně jsme plánovaly, co všechno budeme s naší parťačkou podnikat. Já už měla v hlavě jasně nastaveno, že na našem vztahu s dcerou budu pracovat od prvního dne.

Trochu jsem znejistěla ve 24. týdnu, když začal doktor polemizovat nad pohlavím. „Není tam moc dobře vidět, ale teď bych řekl, že to bude spíše kluk," řekl si pod vousy. A já se zhrozila. „Ne, minule jste říkal, že na 100 % holka," uklidňovala jsem sama sebe. Gynekolog mě v tom nechal a já si dal žila ve svých představách.

Ten šok, když mi na sále podávali kluka, se nedá popsat. Matně si vybavuji svoji reakci. „To není moje dítě, já mám mít holčičku," a dítě jsem vracela lékaři. „Já ho z vás teď vytáhnul, takže je vaše. A je to kluk jako buk, maminko," odbil mě. Museli jsme mít připraveno jméno i pro kluka, takže místo Stelly jsem chovala uplakaného Čeňka.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (36): Matčin dávný přešlap nám málem rozbil rodinu. Manžel nevěřil, že dítě, které jsem porodila, je jeho

Musela jsem se naučit milovat svého syna

Tři dny jsem v porodnici defacto probrečela. Pořád jsem odkrývala plenu a doufala, že tam najdu dívčí pohlaví. Domů jsem se vrátila nešťastná a zrazená. Lukáš to tak neměl. Ten byl za kluka rád. Celé šestinedělí jsem Čeňka skoro obcházela. Nedokázala jsem ho ani pořádně nakojit, mluvit na něj, nebo ho políbit.

Nebýt Lukášovy podpory a pomoci, nemuselo to dobře skončit. S pocitem viny jsem musela navštívit psychologa. Prostě jsem Čeňka nepřijala za své dítě. Byl to pro mě vetřelec, kterého jsem se musela naučit milovat. Dnes je to čiperný dvouletý štramák, který je středobodem mého života. Občas si ještě postesknu nad tím, že není holka, ale to už spíše s nadhledem. Sice si nesplním sen o vztahu, který jsem k němu chtěla mít, ale když nad tím tak přemýšlím, společně vlastně dokážeme mnohem víc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (33): Po narození vymodleného syna necítím žádnou radost. Přistihla jsem se při absurdní myšlence

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.