Když se Vítek seznámil s Natálií, cítil, že je jiná než ostatní ženy. Byla zahalena tajemstvím, kterému hodlal přijít na kloub. Dočkal se jednoho dne na chalupě, kdy mu Natálie představila svého zesnulého brášku Patrika.
Moje současná přítelkyně se mi od začátku zdála víc než zajímavá. Chováním se zcela vymyká dnešním ženám. Natálie (25) totiž skrývá jedno velké tajemství, kterému jsem zprvu nechtěl věřit. Až když jsem na vlastní oči viděl něco, co znám jen z hororů.
Přítelkyně skrývala tajemství
Natálie působí jako tichá a uzavřená osoba. Nebylo zrovna lehké ji sbalit. I když mě od sebe odháněla, já se nedal. Něco mě k ní táhlo a já si umanul, že ji dostanu. Po čase pochopila, že o ni vážně stojím, a dala mi šanci. Musel jsem na ni opatrně. S každou další schůzkou mezi námi rostla důvěra.
Zhruba po třech měsících mi jednou v posteli řekla: ,,Myslím, že by ses měl ode mě držet dál." ,,Proč? Jsi hledaný vrah?“ zasmál jsem se. ,,Je se mnou spojené něco, čemu bys jen těžko věřil. Možná bys mě měl dokonce za blázna, kdybys to věděl,“ odvětila neurčitě a mně z toho běhal mráz po zádech.
Vzhledem k tomu, že mi neřekla nic konkrétního, neměl jsem důvod ze vztahu odcházet. Bylo pravdou, že se občas chovala divně. Přes zavřené dveře koupelny jsem slyšel, jak s někým tiše mluví. Někdy se nám zase v bytě zcela bezdůvodně rozsvěcela světla a blikala jako na poplach.
Když byla dítě, zemřel jí mladší bráška
Dělo se to ale jenom tehdy, když byla Natálie se mnou. Jakmile jsem byl sám doma, po blikajících světlech nebylo ani stopy. Náš vztah se i tak vyvíjel slibně. Dokonce jsem Naty představil rodičům, kteří jí byli nadšení. Natálie se však bránila, aby totéž udělala pro mě. Tvrdila, že nemá s rodiči dobrý vztah, a tak bude lepší, když je nepoznám.
Byla tak moc tajemná, že jsem začal prahnout po tom, abych odhalil, co skrývá. A nakonec mi to bylo dopřáno. Na podzim tohoto roku jsme vyjeli na chalupu Natálčiných rodičů. Ten den byla přítelkyně obzvlášť nervózní. Pořád se otáčela, jako by někoho hledala.
Na chalupě proběhla všechny místnosti a zklamaně pronesla: ,,Není tu.“ Já nechápal, o co jde. ,,Nechceš mi už říct, co se s tebou děje? Chováš se někdy tak divně,“ posteskl jsem si. ,,Když ti to řeknu, neuvěříš mi to,“ řekla nedůvěřivě. ,,Tak to budeš muset risknout,“ vyzval jsem ji. Natálie mi povyprávěla, že když jí bylo devět, zemřel jí pětiletý bráška Patrik.
Zesnulý bratříček je pořád s ní
,,Od jisté doby je pořád se mnou. Chodí za mnou, mluví se mnou,“ řekla a já tomu vážně nechtěl věřit. ,,A není to jen halucinace?“ znejistěl jsem. ,,Já říkala, že mi neuvěříš,“ opáčila a debatu ukončila. Celý den jsme kolem sebe mlčky chodili a já pořád přemýšlel nad tím, co mi řekla. Jak by mohla mluvit s mrtvými, opakoval jsem si v hlavě.
A pak se to stalo! Seděli jsme večer u krbu. V chalupě vládlo ticho, které ale přerušila rána v chodbě. ,,Nechoď tam, on přijde sem,“ řekla tiše Natálka. ,,Kdo sem přijde?“ vyděsil jsem se. ,,Páťa,“ řekla a koukla ke dveřím. Po chvíli z nich vyšla mlhavá postava chlapce.
,,Už to ví, můžeš zůstat,“ řekla bráškovi. ,,Počkej, to mi chceš říct, že vidím ducha?“ vyděsil jsem se a začal panikařit. ,,Nemusíš se ho bát. Je to můj malý hodný bráška,“ utišila mě Natálka. Po chvíli se postava vypařila. Tu noc mi Naty všechno vyprávěla. Uvěřil jsem. Někdy ho také vidím, ale jen tehdy, když je přítelkyně se mnou. Zdá se, že jejich pouto je vážně velmi silné.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.