Vladěna s Marcelem měli doma vždycky Itálii. Hádali se vlastně pořád. Někdy spolu nemluvili i týden. Po narození syna se to na nějaký čas uklidnilo. Teď jedou ve starých kolejích, ale s tím, že když se pohádají, Marcel na tři dny zmizí. A Vladěna neví kam.
Už od začátku vztahu s Marcelem (35) jsme se dost hádali. Často u nás doma byla vyloženě Itálie. Po každé větší hádce jsme spolu dokázali několik dní nemluvit. Jenže teď začal manžel po hádkách někam utíkat. Tři dny nebere telefon, nekomunikuje a já vlastně nevím, kde je. Dost mě to trápí a ničí zároveň.
Během hádek po sobě házíme věcmi
Marcel je dost hádavý typ. Máloco umí řešit v klidu. Já taková nebyla, to až po letech s ním. Naše hádky se změnily v hlasitý křik doprovázený i častými nadávkami. Po čase nám to bylo málo a začali jsme po sobě házet věcmi. Dodnes si pamatuji, jak vzal stoličku, kterou měl po ruce, a hodil ji mým směrem.
Taková reakce vyvolala akorát další hádku. Pak jsme týden kolem sebe mlčky chodili a nemluvili. A tak pořád dokola. Dlouhých šest let. Často jsem si pokládala otázku, proč jsme vlastně spolu. Situace se zklidnila, když jsem otěhotněla. Marcel si dítě moc přál a dušoval se, že se změní. I já si sáhla do svědomí a přislíbila změnu.
Celé moje těhotenství jsme se oba krotili. Hádky jsme stáhli na minimum a téměř devět měsíců nic nelítalo vzduchem. Byla jsem na nás vážně hrdá. Vzájemně jsme se plácali po zádech, že jsme to krásně zvládli. Ještě během prvního roku života našeho Edíka byl doma relativní klid. První větší hádka se odehrála až nedávno.
Manžel se po hádce doslova ztratí
Já Marcelovi hubovala, kde je tak dlouho. On se bránil, že měl schůzku. Hádali jsme se tak nahlas, až jsme vzbudili Edu. Marcel měl akorát v ruce talíř a bylo patrné, co s ním míní udělat. Nakonec ho položil, vzal si pár věci a práskl za sebou dveřmi. Když se ani po třech hodinách nevracel, začala jsem mu vyvolávat.
Telefon mi nevzal a na zprávy neodpovídal. Domů nepřišel celé tři dny. Když se vrátil, dělal že nic. „Kde jsi proboha byl? Strašně jsem se o tebe bála," zavěsila jsem se mu kolem krku. On však byl chladný a neřekl mi to. „Omlouvám se, že jsem zase vybuchla, nezlob se," prosila jsem o odpuštění.
On nad tím mávnul rukou. Já ale měla brouka v hlavě. Marcel mi oznámil, že mi do toho nic není. Za měsíc se konala další větší hádka. Tentokrát skrze peníze. Opět jsme na sebe ječeli. On zase utekl a zmizel. Běžela jsem za ním a prosila ho, aby se vrátil. Opět nebyl doma tři dny. Já brečela a sháněla ho po známých. U nikoho ze svých kamarádů podle všeho nebyl.
Už mě to čekaní nebaví
Slíbila jsem si, že se budu víc ovládat a nebudu se pořád hádat. Jenže Marcel ty hádky vyloženě vyvolává. Snažím se mu nedávat žádné příčiny, ale stejně se hádáme. On se vždy sebere a odjede pryč. Tři dny se neozve, pak dělá jakoby nic. Ale já už takhle nemůžu. Máme spolu dítě, má nějaké povinnosti.
Jsem připravená i na to, že má milenku. Musím to ale vědět s jistotou. Už mě nebaví na něj čekat. Až to udělá příště, už ho zpátky nepustím. Mě doma učili, že před problémy se neutíká, protože nás stejně dřív nebo později doženou. Už to nehodlám dál snášet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.