Některé ženy či muži se tváří, že nevěra se jich netýká. Dělají, jako by neexistovala. Je to tabu, o kterém se nemluví. To však neznamená, že se jejich vztahu nevěra vyhne obloukem. Člověk se totiž nechová jako tvor monogamní, nevěra není ničím výjimečným. To ostatně potvrzují i statistiky, kdy se anonymně k nevěře přiznají i ti, kteří se jinak řídí okřídleným heslem: zatloukat, zatloukat, zatloukat.
Popírání jako strategii v praxi neuplatňuje jen nevěrník, ale i podváděný. Když už nelze pod vlivem okolností a faktů prohlašovat, že nevěra neexistuje, změní se postoj alespoň do roviny: „Nechci o tom nic vědět.“ Pravda však člověka dřív nebo později dožene.
Jak vypadám před ostatními?
Sexuolog Radium Uzel ve své knize Nevěra a co s ní navíc upozorňuje na současný fenomén, kdy se většina lidí snaží vypadat co nejlépe, nejenom před ostatními, ale i před sebou. Výsledkem pak je to, že muži se s nevěrou rádi chlubí svým mužským přátelům. Ženy, které nevěru vnímají jako vlastní selhání, ji naopak potlačují. Mohou nevěru vnitřně popírat natolik, že ji dokážou úplně vytěsnit z paměti. Jako by nevěra neproběhla, jako by se nic nestalo.
Potlačovat sebe sama?
Lež a popírání pravdy, stejně jako neochota k otevřené komunikaci ničí vztah mnohem více než nevěra. Vede to navíc k vnitřním konfliktům a neúměrnému tlaku na psychiku každého jedince. Je to podobné jako s nevěrou samotnou.
Budeme-li potlačovat své sexuální potřeby, vezme nám to kus radosti ze života. Současně riskujeme, že to potlačované vyjde na povrch v nejméně vhodnou chvíli. Dožene nás to v okamžicích slabosti, třeba v opilosti. A dostihne nás to v plné síle, jak říkal již slavný Sigmund Freud.
Strach ze ztráty
Nepříjemné pocity související s odhalením nevěry zažívá podváděný partner i ten, kdo podvádí. Vztah čelí krizi důvěry. Oba partneři se musí vypořádat především se svým strachem. Ať prožívají jakékoliv emoce, podstatou bývá strach ze ztráty jistoty, vztahu, života. Má-li se člověk se svým strachem vyrovnat, musí se mu s odvahou postavit. Musí si ho přiznat. Zatloukání se možná jeví jako jednodušší a pohodlnější varianta, nikdy však není finálním řešením.
Pokud jde o reakci na nevěru, lidé se dopouštějí mnoha přešlapů. Podívejte se:
Literatura: Uzel, Radim: Nevěra a co s ní. Praha: Petrklíč, 2010.