Zdeněk je zamilovaný do Alice, ale uvědomuje si, že se potkali příliš brzy. Byla nešťastná z čerstvého rozchodu a Zdeněk ji nechal vyplakat na svém rameni. To by se mu ale mohlo vymstít, protože „převozníci“ obvykle ve vztahu nevydrží dlouho.
Alice (30) byla krásná a měla čerstvě zlomené srdce. Chtěl jsem ji rozveselit a utěšit, což se mi podařilo. Začali jsme spolu chodit. Cítím, že se pomalu vzpamatovala z konce šestiletého vztahu. A bojím se, že mám v jejím životě jen dočasnou roli.
Ve vlaku mě uhranula krásná holka se slzami v očích
Jel jsem od kamaráda domů posledním vlakem. Byl jsem v dobré náladě a zahlédl slečnu s uplakanýma očima. Nemohl jsem si pomoci, oslovil jsem ji. Dělal jsem si legraci ze všeho možného, jen abych ji rozesmál. Povedlo se to! Ten úsměv mě dostal do kolen.
Zdráhala se, ale nakonec mi přeci jen dala číslo. Ihned jsem jí napsal zprávu s pozváním na kafe, což ji pobavilo. Pokrčila odevzdaně rameny a pozvání přijala. Cítil jsem, že jde o zlomené srdce, ale i tak jsem se pustil na toto nebezpečné území.
Hned na první schůzce jsme si navzájem pověděli svoje životní příběhy, úspěchy, neúspěchy a sny. Alice se mi svěřila, že se nedávno rozešla s dlouholetým partnerem. A najednou neví, čí je. Po šesti letech hledá svoje místo na zemi. Věděl jsem, jaké to je, sám jsem po rozchodu nějakou dobu bezcílně bloumal po světě. Nabídl jsem jí oporu a přátelství.
Přátelství se velmi rychle proměnilo v něco víc
Když jsme s Alicí dali věcem volný průběh a začali spolu chodit, byl jsem šťastný. Věřil jsem, že jí vynahradím všechen ten smutek. Že předčím i její dlouholetý vztah. Ale minulost ještě neřekla poslední slovo.
„Nevadilo by ti, kdybych se sešla s bývalým? Chce mi jen vrátit pár věcí a promluvit si. O nic nejde. Ráda bych, abychom se všichni chovali rozumně,“ poprosila mě. Já bych jí v dobré víře odpustil vše. Sešli se jen krátce, přinesla si od něj věci a mluvila o tom, jak je skvělé, že už jsou každý „jinde“.
Jenže já poznal ten její nepřítomný pohled a věděl jsem, že zlomené srdce ještě nemělo dostatek času na vyléčení. „Co se divíš, jsi převozník. Vytrpí si s tebou to nejhorší, zapomene na bývalýho a dá ti sbohem,“ vyděsila mě moje sestra, která miluje vztahové eskapády. Neměl jsem sílu s ní debatovat, protože jsem ve skrytu duše stejně věděl, že má pravdu...
Konečně vypadá spokojeně
Uběhlo více než půl roku a zdá se, že moje přítelkyně se už netrápí. Do žil jakoby se jí vlila nová krev, plánuje, do čeho se chce pustit, kam se chce jet podívat a kolik věcí vyzkoušet.
Možná se mi to jen zdá, ale přijde mi, že se jí chce vyletět z hnízda a užít si konečně svobodu. Bráním jí v tom já a snaha nezradit mě. Poznám, že do mě není bezhlavě zamilovaná. Jako „převozník“ jsem asi splnil svoji úlohu na výbornou...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.