Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Vždycky jsem tíhla ke své babičce víc, než k vlastní matce. To ona mě naučila vše, od vaření, až po vyšívání. Všechno, na co matka neměla chuť ani čas. Proto mě odchod babičky dost ranil. Jakoby odešel kus mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (40): Na ulici mě oslovil zvláštní muž. Myslím si, že nám dopřál miminko

Dětinská hra na vyvolávání duchů

I když je smrt součástí našich životů, nikdy se s ní nenaučíme žít. Každý mi říkal, že čas je nejlepší lék na bolest. Takové řeči mi v mém smutku moc nepomáhaly. Moje sestřenice Marta babičku taky milovala, a tak jsme se jednoho večera rozhodly, že se pokusíme s pomocí vyvolávání duchů babičku oslovit a promluvit s ní. Pravdou je, že jsme v sobě měly láhev červeného na žal. Marta se navíc o tyhle věci zajímala, takže dokonce měla desku pro komunikaci s dušemi mrtvých. Zapálily jsme svíčky a pustily se do toho. Marta pronesla jakousi řeč směrem do světa mrtvých a začaly jsme s babičkou navazovat kontakt prostřednictvím otázek. V pokoji jsem cítila zvláštní energii, nebo to možná dělal ten alkohol. Na naši otázku, zdali se jí po nás stýská, se začal talířek, který jsme měly položený na desce, hýbat a vyšlo z toho ,,ano, stýská".

Cítila jsem mrazení po celém těle. Zeptaly jsme se babičky ještě na pár věcí, ale neměla jsem z toho dobrý pocit, takže jsme se rozhodly seanci ukončit. Jenže zničeho nic nastala hrozná bouřka. Běžely jsme proto pozavírat okna v domě a k desce jsme se už nevrátily.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (27): Předjíždějící řidič přibrzdil a ukazoval, abych odbočila. V tom se stalo něco děsivého

Nedotáhly jsme celý proces do konce. Teď je babička s námi

Druhý den ráno mi došlo, že jsme babičku zapomněly odvolat. Telefonovala jsem to hned Martě a ta mi řekla, že to nesmím tak řešit, že je to všechno stejně jenom hra. Moc jsem jí to nevěřila. Myslím, že se bála v tom pokračovat.

Pak se stalo něco divného. Když se rodiče hádali v obýváku, z ničeho nic spadla fotka babičky v rámečku na zem a rozbila se. Přijel k nám děda na návštěvu a šel na zahradu kouřit. Všimla jsem si, že hýbe pusou, jako by s někým mluvil. Jenže zbytek rodiny byl v domě. Zeptala jsem se ho na to a on bez mrknutí oka prohlásil, že se bavil s babičkou, protože je tu s námi.

A zvláštní věci pokračují. Jakmile někdo doma zalže, něco se rozbije nebo se otevře okno. Jsem přesvědčená o tom, že je to tím, že jsme babičku neodvolali. Zůstala tady a bude nás usměrňovat a hlídat. Chci, aby její duše měla klid, ale současně její energii cítím a ještě bych ji tady chtěla chvíli mít.