Zdeňka se na svůj svatební den těšila dlouhá léta. S Ondrou si řekli ano, ale hned po hostině se pohádali a on jí řekl, že se měl raději oženit s bývalou přítelkyní. To byla pro Zdeňku rána pod pás. Přesto si myslela, že se to mezi nimi urovná. Netušila ale, že svatební noc budou trávit každý jinde.
Nemyslím si, že bych byla nějaká svatební fanatička, ale když jsem ve čtrnácti byla na svatbě, začala jsem od toho dne snít o té mojí. První vztah jsem měla v šestnácti a vydrželo nám to tři roky, pak se naše cesty rozešly. Měla jsem ještě tři partnery, než jsem narazila na Ondřeje. Ondra je o čtyři roky starší a už na druhé schůzce mluvil o tom, že se chce jednou oženit a mít děti. Moje srdce jásalo a já byla ráda, že máme stejné životné priority.
Když mě požádal o ruku, byla jsem nejšťastnější na světě. Volala jsem to nadšeně mámě, sestře a kamarádkám. O šatech jsem měla už léta jasnou představu a veškerou organizaci nechal Ondra na mně. Ve svatební den jsem nebyla vůbec nervózní, zato Ondra se tvářil, jako kdyby mu ulítly včely. Nebyl čas na špatnou náladu, přinesla jsem mu oblek, nalila mu panáka a jela do salonu.
V dobrém i zlém
Během hostiny ovšem nastal obrat. Ondra řekl, že tu polévku v žádném případě jíst nebude. S úsměvem jsem odpověděla, ať tedy počká na druhé jídlo. Jak mu ho donesli, vztekal se. „Co to má být? Kde je svíčková?!“ Vysvětlovala jsem mu, že jsme se přeci dohodli, že bude vepřová panenka. „My? My jsme se nedohodli. Ty ses dohodla!“ a odešel od stolu. Byla to strašná potupa, všichni na nás koukali a nechápali, co se stalo. Šla jsem za ním, ale odháněl mě, abych ho nechala být. Nemohla jsem, všichni na nás čekali a já potřebovala, abychom se udobřili. „Prosím tě, nebudeme se hádat kvůli jídlu,“ namítla jsem, ale tím jsem ho ještě víc naštvala.
Ondra mi začal předhazovat, co všechno se mu nelíbí. Od výběru písniček po restauraci, jídlo hrozné, růžová výzdoba nevkusná a pak na mě ukázal prstem: „A tvoje šaty? Zbláznila ses? Vypadáš jak šlehačkovej dort!“ Rozbrečela jsem se a řvala na něj, že se na tom také mohl podílet, ale nechtěl, tak ať si nestěžuje. Nakonec prohlásil, že si měl raději vzít bývalou přítelkyni, a šel zpět.
Byla to noční můra
Zůstala jsem venku a musela to rozdýchat. Za pár minut se přiřítila moje sestra, že Ondra odešel druhým vchodem. Snažila jsem se situaci zachránit, namluvila jsem všem, že se mu udělalo špatně a vrátí se, ale nevrátil. Psala jsem mu, volala, nezvedal to. Byla jsem ale asi jediná, se kterou nekomunikoval, protože bráchovi se ozval, že je v pořádku. Byla to noční můra.
Druhý den přišel domů, já byla úplně mrtvá a už jsem neměla sílu na žádné hádání. Ondra se přede mnou rozbrečel jak malý kluk a řekl, že toho lituje, udělal chybu a chce být se mnou. Naši svatební noc strávil u bývalky, nad ránem prý chodil po městě a přemýšlel, co provedl. Dlouho jsem mu to nemohla odpustit, ostatní si dodnes myslí, že mu prostě bylo zle. Já ale nechtěla vše zahodit, takže jsme zůstali spolu. Klape nám to a jsme teď v pohodě, ale na svůj vysněný den nerada vzpomínám.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.