Zdeňka je ve věku, kdy už je čas založit rodinu. Ona ale stále hledá muže. Jen tak na ulici není schopna se seznámit. Proto si zvolila pro sebe tu příjemnější variantu, seznamku. Totálně tomu propadla, ale ani zde štěstí nenašla. Na popud kamarádky šla ke kartářce, aby si vyslechla, co ji v budoucnu čeká. A je z toho pořádně zmatená.
Jsem podle mě docela hezká ženská, mám pár kilo navíc, ale jsem vtipná a zábavná. Přesto všechno nejsem schopna navázat osobní kontakt s mužem. Musím k tomu mít pomocníka, seznamku. Nejdřív se to zdálo jako dobrý způsob, ale nyní jsem na pokraji svých sil.
Hodiny na seznamce
Nemohu tvrdit, že jsem se nikdy neseznámila. Na střední škole to ještě takový problém nebyl. Nějaké to nárazové chození jsem zažila, ale nikdy to netrvalo dlouho. Holky kolem mě už za sebou nějaké vážné vztahy měly, ale já byla stále sama. Kamarádky říkaly, neboj, máš ještě hodně času. Někoho si určitě najdeš. Sama jsem tomu ještě nedávno věřila. Než mi bylo třicet, byla jsem docela v klidu. Už před lety jsem začala se seznamkou. Nejdřív jsem to brala spíše jako rozptýlení a s muži si jen psala. Jednou mě jeden pozval na rande a já si řekla, proč ne?
David byl docela pohledný, ale byl to takový nekňuba. Nedokázal za mě ani zaplatit kávu. Nevymyslel žádnou aktivitu. Jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Usedala jsem k počítači čím dál tím častěji. Začal lov na muže. Na rande jsem chodila i třikrát týdně. Někdy to vyšlo a vídali jsme se dál, než se ukázalo, že to klapat nebude. Na ulici jsem po mužích nekoukala, to mi nešlo. Jednodušší bylo to řešit na seznamce.
Musím počkat do svých čtyřiceti let
Roky plynuly, blízké kamarádky už měly děti a já? Stále sama a bezdětná. Kdy se to zlomí, ptala jsem se sama sebe. Co dělám špatně? Už mi začaly docházet síly i na seznamce. Snížila jsem svoje nároky na muže a chodila na rande skoro s každým. Byla jsem tak zoufalá, že už mi ani nevadilo, když byl o dvacet let starší, nebo naopak o deset let mladší. Jenže muž mého života stále nikde. Jednoho dne jsem si řekla, že toho musím nechat. Zkusím to jako ostatní, přestanu na tom lpít a třeba to přijde samo. Vydržela jsem to dva dny, bez toho aniž bych nesedla k počítači.
Jsem v začarovaném kruhu. Neumím se seznámit někde na ulici nebo v kavárně. Na seznamce mám pocit, že jsem byla už snad s každým mužem. Letos mi bylo třicet tři let a upadám do deprese.
Kamarádku napadlo, abych navštívila kartářku. Neměla jsem co ztratit. Její karty mi řekly, že pravou lásku potkám na přelomu čtyřicítky. To, jestli budu mít děti, nebo ne, už neřekly. Takže teď tlačím na čas, aby mi už bylo čtyřicet. Může se stát, že se to nestane a já zůstanu nadosmrti sama.
Budu si muset pořídit alespoň nějaké zvíře.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz