Zemřel mi partner, jak to mám zvládnout? Do ničeho se nenuťte, říká psycholožka Samsonová. Co dalšího radí?

Do naší poradny přišla slečna Klára s velmi smutným sdělením, že její nastávající zemřel při autonehodě. Už jsou to dva měsíce a Klára stále není schopna myslet na cokoliv jiného, bez prášků na spaní neusne, všude svého partnera vidí. Chodili spolu pět let, na jaře se měli brát, dokonce už měli rezervovaný termín. V onen osudný den se spolu viděli ráno, poslední pusa, poslední obětí. Měli se potkat v šest večer doma, aby se pak zajeli podívat na nový stůl do kuchyně. Jenže místo snoubence zazvonila policie a řekla jí zprávu, které Klára doteď nechce věřit. A každý den doufá, že se probudí a zjistí, že to vše byl jen špatný sen a vše bude zase v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Psycholožka Samsonová: Výbuchy agrese jsou u dětí normální, jak je řešit?

Ve vlastním světě

Klára za celé dva měsíce nebyla schopna pohnout s žádnou jeho věcí. Jeho kartáček, boty, pohozené tričko na gauči jsou pořád na stejném místě. Jak to sama popisuje, „zasekla se“ a není schopna udělat žádný krok dál. Tři týdny strávila v pracovní neschopnosti, protože se zhroutila. Sice už chodí do práce, ale její kolegové ji popisují „jako by byla duchem stále jinde“, s nikým nechce jít na oběd, s nikým nechce moc mluvit a často se rozpláče bez příčiny, třeba cestou k tiskárně.

Každý z nás jsme trošku jiný, každý z nás potřebuje malinko něco jiného, abychom mohli jít dál, po takto zásadní události. A každému z nás to trvá jinak dlouho. To, co však platí pro všechny je fakt, že největší bolest odejde a zůstanou vzpomínky. Platí také to, že velmi záleží na našem postoji. Nikdo, ani rodina nebo blízcí kamarádi, nám nemůže pomoci či celý proces urychlit.

Co dělat, pokud vás takto zásadní bolest v životě potká?

Nespěchejte a do ničeho se nenuťte. Rodina i mnozí kamarádi budou mít jistě řadu návrhů, co byste měli a mohli. V první chvíli se potřebujete vyplakat, dostat ze sebe tu největší bolest. Někdo potřebuje plakat sám, jiný v náruči blízké osoby.

Toto období může trvat klidně i týden (resp. do pohřbu). Pohřeb je zásadním momentem, kdy naše vědomí přijímá fakt, že blízká osoba zemřela a my se s ní rozloučíme. Na pohřeb jděte. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě, je to důležitý akt, který právě pro rozloučení pozůstalí potřebují.

Někdo může mít negativní pocity z toho, že mu budou všichni na pohřbu kondolovat, což prohlubuje smutek. Vraťme se tedy k budu jedna – do ničeho se nenuťte. Pokud to tak cítíte, vždy je možné dohodnout, že kondolovat se nebude a již samotná účast všech, kteří přijdou je pro vás dostatečným vyjádřením soustrasti. Není vůbec ostuda v tomto prvním týdnu požádat svého lékaře o prášky, abyste se vyspali a zvládli zajistit vše potřebné.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak se vyrovnat se smutnou samotou? Tyto čtyři body vám možná pomohou

Buďte upřímní k dětem

Pokud máte děti, sdělte jim to. Ony totiž poznají, že se něco děje, takže nemá smysl to odkládat. Dětem můžete situaci ulehčit tak, že požádáte příbuzné, aby jim udělali nějaký program v prvních dnech po takové ztrátě, kdy vy toho moc schopni nejste. Vám se uleví, budete mít chvilku pro sebe, kdy můžete svoje emoce dát libovolně najevo a nemusíte se hlídat. Děti se vrátí s novou pozitivní energií, kterou od nich alespoň z části načerpáte. Pro co nejrychlejší zvládnutí „nové“ situace některým klientům pomáhá:

Začít co nejdříve pracovat. V práci přijdou na nové myšlenky, zároveň je to „jistota“, která je stejná a která zůstala. Jít k psychologovi, psychiatrovi či koučovi, který vám pomůže hledat cestu „vaši“ jak dál. Přestěhovat doma nábytek, rekonstruovat, nebo si aspoň nějaké věci koupit nové, aby to byl „nový“ začátek i pro vás symbolicky. Věci po blízké zemřelé osobě sbalte a dejte „z očí“. Pro začátek stačí, když je uklidíte do krabic a do sklepa, na půdu nebo prostě někam, kde je celý den nebudete mít na očích. Zachovejte si své „rituály“, například ve středu jste chodili na jógu, jděte na ni.

Řekněte to nahlas

Učiňte veřejné oznámení. To nejhorší, co mnoho pozůstalých zmiňuje je to, když se vás pořád někdo na zemřelého člověka ptá. Proto tedy na FB či jiném místě, záleží, co užíváte a kde jste činní (či daná osoba byla činná), učiňte veřejné oznámení. Tím eliminujete počet těch, kteří nebudou vědět a budou se ptát, a tedy vám to znovu a znova připomínat. Nechte většinu věcí dořešit právníka. Pozůstalost, informování úřadů, bankovních institucí atd. je vhodné předat další osobě, které důvěřujete.

Mluvit o události a o zemřelé osobě je v prvním měsíci vždy zcela běžné. Po této době byste však měli začít hledat i jiná témata, aby právě zemřelá osoba nebyla tím jediným. Znovu připomínám, že doporučuji vyhledat odbornou pomoc, nestranného a nezávislého člověka, který vám pomůže situaci zvládnout a najít novou cestu „jak dál“.

Mohlo by Vás zajímat:

Stres v rodině má negativní vliv i na děti. Jak se proti němu účinně bránit?

Sylvie Samsonová vystudovala práva, ekonomiku a andragogiku, již více než 15 let se pohybuje v oblasti osobního rozvoje a patří mezi přední kouče v ČR. Dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, zejména s těmi, které mají některou ze specifických poruch učení, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.

Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz