Legenda, nebo pravda: V Marylandu prý žije děsivý Kozí muž, který likviduje domácí mazlíčky

Pátráním po stvořeních, jejichž existence nebyla doposud potvrzena oficiálně, se zabývají kryptozoologové. Mezi doposud nepotvrzené existence kryptidů patří Lochnesská příšera, Bigfoot, Chupacabra a také Jerseyský ďábel. A možná k nim patří i Koží muž...

Mohlo by Vás zajímat:

Jerseyský ďábel: S tajemným monstrem se prý setkal i Napoleonův starší bratr

Kozí muž a okres Prince George

U Kozího muže se mísí městské legendy, hlášená pozorování a neověřitelné fyzické důkazy. A platí u něho tři pravidla – je to hybrid zvířete a člověka, vychází pouze v noci a požírá či zabíjí domácí a hospodářská zvířata. První zmínka o tomto tvoru pochází z okresu Prince George, kde se měl Kozí muž zjevit v roce 1957. Prý byl obrovský a chlupatý.

Dalších čtrnáct let byl ale takzvaný klid po pěšině. Až na jaře 1971 studentka univerzity v Marylandu zpracovala v bakalářské práci výpovědi lidí, kteří se s tímto monstrem setkali. Z dostupných informací se dalo vydedukovat, že se kryptid s oblibou zjevuje na Tucker Road v Clintonu. Tím to ale skončilo. Práce byla uložena do archivu. O několik měsíců později se ale na ni znovu podívala reportérka Karen Hosler. Ta pak o Kozím muži publikovala příběh v místních novinách. Za dva týdny po zveřejnění se ztratil jedné rodině pes. Později bylo nalezeno jeho tělo, avšak bez hlavy.

Lidé byli vyděšeni. Dělal si někdo legraci, nebo se Kozí muž vrátil? I tehdy v roce 1957 začali mizet psi. Navíc měla tohoto tvora spatřit také skupinka náctiletých dívek. "Něco" vydávalo podivné zvuky a kráčelo po zadních. A nebyly jediné. Lidé hlásili ďábelský smích a dětský pláč. Na těchto místech pak byly nalezeny zbraně a kosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Mýtický tvor Wendigo: Upír s podobou vlkodlaka touží po lidském mase

Kozí muž v průběhu času

Tvor, jenž je napůl člověk a napůl zvíře, má kořeny ve starověké římské a řecké mytologii. Tyto tajemné bytosti byly často zobrazovány na obrazech, jako sochy, na řezbách a v dalších formách umění. Symbolizovaly dualitu civilizace a nespoutanou divočinu.

Kupříkladu Satyrové byli společníky boha Dionýsa. Holdovali tak vínu a radovánkám. Zároveň byli chlípní a zlomyslní. Pan byl bůh divočiny a pastýřů. Rád se také potuloval po lesích. A konečně Fauni, římský ekvivalent Satyrů – věřilo se, že jsou ochránci lesů a úrody. Legendy o podobných tvorech se postupem času vyvíjely. Ovlivňovala je nejen geografie, ale také místní kultura. Pak mohlo docházet ke drobným změnám ve vzhledu a chování. Díky tomu se také od sebe lišila svědectví o údajných osobních setkáních.

Mohlo by Vás zajímat:

Mýty opředená mandragora: Její nářek má lidi dovádět k šílenství, pomůže jedině pes

Součást dědictví

Legenda o Kozím muži je důkazem toho, že se městské legendy dokáží stát pevnou součástí místního folkloru. Je to důležitý prvek kolektivního vypravěčského dědictví, který vytváří v komunitách silná pouta. A je jedno, zda se tyto příběhy vyprávějí u táboráků, předávají ústně či přenášejí digitálním způsobem.

Mohlo by Vás zajímat:

Mýtický zeleninový beránek: Opravdu existovala rostlina, ze které vyrůstalo jehně?