Legenda o kruté praktice Ubasute: Japonci prý nechávali seniory zemřít v samotné v lese

Mnozí věří, že jde o pouhou legendu. Najdou se ale i tací, kteří pravdivost Ubasute dokládají existencí tak zvaného lesa sebevrahů.

Mohlo by Vás zajímat:

Japonský svátek Hinamacuri: Oslavují se děvčátka i panenky, rodiče modlitbami prosí o zdraví a život bez temných sil

Původ Ubasute je stejně temný jako tradice sama

Ubasute měla vzniknout jako reakce na roky sucha nebo hladomoru. Nejhorší situace nastala po erupci sopky Mt. Asama v roce 1783, jež odstartovala takzvaný Velký hladomor Tenmei. Vzhledem k velmi nízkým přídělům jídla se japonské rodiny uchýlily k extrémnímu opatření, aby si zajistily přežití. Cílem bylo zbavit se starých lidí, kteří nemohli pracovat či se o sebe postarat. Stala se z nich "přítěž".

Mohlo by Vás zajímat:

Mýtický japonský vodník Kappa: Kříženec opice a želvy požírá lidi i dobytek

Smrt vyhladověním na vysoké hoře nebo v lese

Z domácnosti se obvykle "vykopla" nejstarší žena. Její syn ji zanesl na zádech na vrcholek hory, zatímco ona kolem sebe trhala ze stromů větvičky a házela je za sebe na zem. Tyto "značky" měly synovi pomoci během návratu domů z hory a zároveň se považovaly za jakýsi projev souhlasu seniora s tím, že se bude podílet na onom  rituálu, kdy je ponechán v přírodě napospas živlům a divé zvěři.

Jiné legendy ale hovoří o tom, že stará žena neskončila na hoře, ale v hustě zalesněné oblasti. Umístění bylo rozhodující. Mělo jít o nehostinné místo, kde se nedalo z ničeho vybudovat přístřešek ani sehnat potravu. Tím byla zaručena smrt. Šlo však o velmi pomalý a bolestivý způsob úmrtí skrze vyhladovění.

Mezi vhodná místa pro Ubasute měl patřit i nechvalně proslulý les Aokigahara.

Mohlo by Vás zajímat:

Temný japonský přízrak: Žena s rozřezanými ústy inspirovala horor Kruh

Seniorů se zbavovali už staří Římané

Navzdory poměrně detailním informacím o tom, jak Ubasute vypadala v praxi, nelze existenci této praktiky potvrdit. V roce 2015 se ale muž jménem Katsuo Kurakawa přiznal k tomu, že po zemětřesení a následném tsunami v roce 2011 odvezl svou tělesně postiženou sestru Sachiko s troškou jídla na odlehlé místo v oblasti prefektury Chiba, kde ji ponechal jejímu osudu. Nemohl totiž Sachiko zajistit nepřetržitou lékařskou péči, neboť přišel o dům.

Jeho případ není ojedinělý. K podobným scénářům dochází po celém světě. Pro takové jednání existuje i výraz - senicida. Už staří Římané házeli muže starší šedesáti let do Tibery. Někteří Indové zase dodnes provádějí nedobrovolné rituální usmrcení seniorů zvané Thalaikoothal. Ve většině případů rozhodují dvě věci - ekonomická situace a nevyléčitelná nemoc. V samotném Japonsku se situace pro seniory výrazně zlepšila od roku 2000, kdy byl zaveden systém dlouhodobého pojištění, které rodinám pomáhá poskytovat starším členům rodiny tu nejlepší možnou péči.

Mohlo by Vás zajímat:

Nevyjasněné případy únosů a vydírání aneb Proč chtěl japonský gang Netvor s 21 tvářemi otrávit sladkosti