Facebook
Instagram
Muzikant a skladatel Karel Vágner (82) pozval magazín Lifee.cz do svého studia, kde se v pořadu Vítejte! pochlubil řadou zlatých a platinových desek a zavzpomínal na spoustu příhod ze své muzikantské a skladatelské éry. Co mu například poradil za hlášku Mirek Donutil?
Karel Vágner si splnil sen každého hudebníka - mít vlastní studio, které má pod nonstop dohledem a sejde k němu jen pár schodů třeba v bačkorách. Ve sklepě jeho domu v Průhonicích se pak natočila řada desek nejen s Haničkou Zagorovou, ale třeba i s Miroslavem Donutilem nebo Jožkou Černým. A prodalo se jich kolem 6 milionů!
Rada Mirka Donutila
Karle, jistě jste hledal dům, kde byste si zařídil studio, ne?
Určitě! Ale nebylo to snadné, moje tehdejší žena Monika, která byla architektka, měla hlavní slovo. A se žádným domem nebyla spokojená. Viděli jsme asi šedesát baráků a já jsem se pomalu modlil, i kdyby to byla nějaká rozbořená chalupa, aby řekla ano. A pak jsem jednou ve studiu Mozarteum, kde jsme nahrávali, zaslechl, že kdosi, kdo se rozvádí, prodává dům v Průhonicích. Odložil jsem baskytaru se slovy: „Pánové, máte volno!“ a rozjel jsem se sem.
A objevil jste dům!
Nejdůležitější pro mě bylo, aby byl dům podsklepený. A byl. Ale přesvědčilo mě nejen to, ihned jsem věděl, že tenhle dům je to pravé. Ale se studiem to nebylo zas tak úplně jednoduché, protože uprostřed sklepa byla nosná zeď. Musel jsem sehnat lidi, kteří by uměli postavit důlní stojky a technicky to vyřešit ocelovou konstrukcí. Povedlo se – a drží to skoro čtyřicet let! Moc mě to tady baví, protože do práce scházím jen po pár schodech.
Někde jsem slyšela, že jste si tenhle dům koupil za Holky z naší školky!
To říkává Standa Hložek; že já jsem za ně měl na dům a on nic, ale je fakt, že interpreti jsou hodnoceni úplně jinak než autoři. To se nedá srovnávat. Můj kamarád Mirek Donutil mi radí, že když to na mě někdy někdo vytáhne, mám říct: „Nemám za Holky z naší školky jeden barák, ale dva!“
Život je jen náhoda
Jak se stalo, že jste se stal skladatelem? Chtěl tě skládat nebo se to stalo náhodou?
To byla absolutní náhoda, vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl skládat. Když pak s námi a s Hankou začal vystupovat Petr Rezek, napadlo mě, že by mohli s Haničkou zpívat duet. A potkal jsem se na ulici s textařkou Jiřinkou Fikejzovou: „Jiřinko, já mám problém, potřeboval bych pro duet,“ a ona odpověděla: „Karlíčku, tak si ho napište sám.“ Vrátil jsem se domů, za chvíli jsem měl melodii, odnesl jsem ji Pavlu Žákovi a za dva byla na světě Duhová víla, která se stal hitem. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem ji poprvé slyšel z rádia. To byl nádherný pocit. A pravda je, že se hned napoprvé prodalo 150 tisíc nosičů.
Velkým úspěchem byly i Šmoulové, ne?
K tomu se váže dlouhá story – ale základní nápad byl ten, že uděláme písničku na každou postavičku ze Šmoulů a budou je zpívat tehdejší přední zpěváci pop music. A já jsem byl jen jedním z autorů hudby, o doprovod se postaral můj orchestr a Orchestr Ladislava Štaidla. Bál jsem se, že v prodejích překonám i rekord Holek z naší školky, protože Šmoulů se prodal skoro milion.
A kolik se prodalo Holek za naší školky?
Milion tři sta padesát tisíc. Krásnou větu pronesl Jirka Suchý, kterého miluju: „Karel Vágner? Toho jsem měl rád do té doby, než mi zmydlil písničku Včera neděle byla.“ Což byla až do Holek z naší školky nejprodávanější deska. Holky se nám vymkly z ruky, chtěl jsem po Pavlu Žákovi tři, čtyři jména… Když byla pak akce na střeše tehdejšího obchodního domu Kotva, tak tam naběhlo tolik fanynek Petra Kotvalda a Standy Hložka, že jsme se báli, že se střecha propadne.
Nahrávka za pár hodin
Velkým hitem ale byla i písnička Hej, mistře basů...
K té se váže zajímavý příběh. Poprvé jsem ji slyšel ve východním Berlíně, kde jsme právě točili televizi. Ležím v televizi a poslouchám rádio a najednou se ozvalo: „Padádádádá, hey mister baseman…“ A protože jsem měl vždycky u sebe diktafon, natočil jsem to – ale neměl jsme to celé. A protože tehdy žil Michael Prostějovský a Standa Regal, můj kamarád, za železnou oponou, začal jsem tu písničku přes ně shánět. A sehnali ji, oba. A s Hankou Zagorovou jsme si ji pak dlouhá léta na jevišti užívali.
Vy jste ale psal i filmovou hudbu?
V době největší slávy mě oslovil Zdeněk Troška, abych mu napsal hudbu k filmu Bota jménem Melichar. Našel si nejhranějšího skladatele – a protože akorát letěly Holky z naší školky – tak mě oslovil, dokonce použil tuhle písničku do filmu jako ústřední melodii.
Viděla jsem v předsálí fotografie s papežem, vy jste s ním něco dělal?
Pan kardinál Tomášek mi domluvil, že jsem mohl natočit mši, kterou sloužil na Letné. Předpřipravil jsem se, pak jsme ji v 7 hodin večer natočili, v 10 večer sestříhali a ve čtyři hodiny ráno jsem měl v ruce teplou desku. Dopoledne jsem se s ní vydal za papežem – a předal mu ji. A mám s ním krásné fotky na památku.
Co dalšího ještě ve videoreportáži s Karlem Vágnerem uvidíte a uslyšíte:
- Jakou písničku přivezl Karel Vágner Standovi Hložkovi z USA
- Jaké textaře Karel Vágner dnes postrádá a proč
- Kdo psal texty pro Pepu Vágnera
- Kdo vymyslel Šmouly
- Jak vzniklo české slovo Šmoula
- Kolik dívčích jmen bylo v písničce Holky z naší školky
- Proč vznikla písničky Vánoční holky z naší školky
- Co se dělo po koncertech tehdejších hvězd
- Kde byl koncert, kde si chtěl koupit Karel čerstvé housky
- Proč přišel Karel o krásné dovozové sako
- Kdo byl Stanislav Regal
- V jakém slavném muzikálu Karel Vágner hrál
- Podrobnosti o setkání s papežem
Související články
