Facebook
Instagram
Madame Boiron, charismatická dáma ze slavné francouzské rodiny lékárníků, měla cestu tak trochu předurčenou. „V osmnácti letech jsem odcházela z domova jako rebel, protože jsem se tomu vzepřela,“ přiznává v rozhovoru pro Lifee. Přinášíme vám příběh ženy, jejíž smyslem života je homeopatie, a která si přitom celý život dokázala udržet nezávislost na rodinné firmě, jež je největším světovým výrobcem homeopatik.
Lékárny a homeopatie jsou jejím světem. Farmaceutka Michèle Boiron, dcera jednoho ze zakladatelů společnosti Boiron, má více než 40letou praxi jako lékárnice. V našem rozhovoru popisuje, co má na své práci nejraději a jak to chodí ve francouzských lékárnách.
Michèle Boiron vystudovala farmacii, po škole začala pracovat u maminky v lékárně, kde se prodávaly pouze homeopatické přípravky. Michèle velmi stála o to, aby se nabídka rozšířila i o klasické léky. Později si otevřela lékárnu svou.
Dnes přednáší po celém světě, píše knihy a předává dál své zkušenosti o tom, jak využívat homeopatii v praxi. Ve volném čase pomáhá vážně nemocným dětem, ale i jejich rodičům. Její celoživotní práci ocenila ministryně zdravotnictví nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem čestné legie.
Oba vaši rodiče byli lékárníci a váš tatínek Jean Boiron jedním ze zakladatelů firmy vyrábějící homeopatika. Byl to váš sen, nebo spíš povinnost, vydat se stejným směrem?
Rozhodně mě rodiče nenutili a ani bych se nedala, mám spíš rebelskou povahu. Přitahovala mě na tom nejvíc asi mezilidská komunikace a možnost navázání kontaktu se zákazníky v lékárně. Pracovat v laboratořích mě nelákalo, tam by mi komunikace chyběla. Samozřejmě, že tam lidé spolu také hovoří a sdílejí společně čas, mě ale více baví ten vztah se zákazníkem.
V čem vás rodiče inspirovali? A co jste si naopak, jako rebelka, začala dělat po svém?
Na rodičích bylo velmi inspirující pracovní nasazení a to, jak milovali homeopatii, což jsem po nich podědila. Oni se pořád zabývali tím, co chtějí vylepšit a zdokonalit. Měli mezi sebou takovou zvláštní soudržnost, což nás děti trochu vylučovalo z jejich vztahu. V osmnácti letech jsem odcházela z domu jako rebel, protože jsem se tomu vzepřela. Potom jsem se provdala a vystudovala farmacii jako máma malé dcery. To byla rebelie proti rodinnému směru, ale pak jsem se dala do latě.
Máte více než 40letou praxi jako lékárnice. Jaká je podle vás správná role lékárníka a přístup k zákazníkovi?
Lékárník je podle mě v rámci zdravotnictví poradce číslo jedna. V urgentních případech je pro pacienty lékárna místem, které má vždy otevřené dveře. Ve Francii je otevřeno v sobotu i v noci. V lékárnách pracují profesionálové, ke kterým můžete přijít a požádat je o radu. Jejich vzdělání musí být odborné, aby byli schopni rozpoznat, jestli mohou rychle pomoct vhodným lékem a zlepšit zdravotní stav zákazníka. Případně jestli je potřeba konzultace se specialistou nebo praktickým lékařem. A v neposlední řadě také někdy rozhodují, zda neposlat pacienta rovnou do nemocnice.
Pokud tady ve Francii přijdu do lékárny s nějakým akutním problémem, jaký typ léčby mi lékárník nabídne? Klasiku nebo homeopatii?
To záleží na něm, každý to má jinak. Jestli je vzdělaný v homeopatii, tak samozřejmě v jeho zájmu bude pacienta nasměrovat tímto směrem. Pokud to bude někdo, kdo má o homeopatii jenom slabé povědomí, tak ho nejspíš odkáže na klasické léky. Z tohoto důvodu jsme s Francoisem Rouxem napsali spoustu knih, abychom lékárníkům pomohli lépe se v homeopatii orientovat v každém z důležitých oborů – ORL, onkologická podpora, úzkostné stavy, pediatrie atd.
Začíná zima a virózy, jak to probíhá, když do lékárny ve Francii přijdu např. s bolestí v krku?
V současné době máme v lékárnách tzv. strep testy, takže u zákazníka můžeme hned zjistit, jestli je to angína infekční nebo virová. Na základě toho se pak lékárník může rozhodnout, jestli předepíše léky na bakteriální angínu antibiotika (lékárník u nás může antibiotika předepisovat), nebo bude postupovat v rámci homeopatie a doporučí na pálení v krku např. Apis mellifica. Případně zvolí obojí. Antibiotika pak ničí bakterie a homeopatika působí na pálení v krku.
Získala jste nejvyšší státní vyznamenání, Řád čestné legie, za pomoc dětem. Jaké jsou vaše nejcennější zážitky, které jste si odnesla z oblasti péče o děti a jejich rodiče?
Myslím, že to ocenění nebylo jen za moji práci. Udělila mi ho tehdejší ministryně zdravotnictví Roselyne Bachelot a brala jsem to tak, že je to pro celou naši rodinu. Jsem členem asociace, která se jmenuje Doktor Klaun a odtud mám velmi krásné zážitky. Asociace usiluje o to, aby nemocnice navštěvovali klauni a dětem s těžkými diagnózami tam zpříjemňovali pobyt. Jejich práce je opravdu obdivuhodná. Jsou to profesionální klauni, kteří mají speciální vzdělání a dobře vědí, v jaké části léčby potřebují děti největší oporu. A to je těžká práce.
Vy jste toho součástí a nemyslíte jenom na podporu dětí, ale i jejich rodičů…
Ano, jsem také členem asociace, která se jmenuje Maison de Repos (Dům, kam je možné se uchýlit). Je to služba pro rodiče nemocných dětí. Asociace pomáhá těm, kteří mají děti handicapované, vážně nemocné, nebo s nějakými kombinovanými handicapy. Nemají žádný osobní život a mohou zde děti „odložit“ na několik dní a nyní i na několik týdnů, aby se mohli nadechnout. To je moc dobře, že tito lidé mají někoho, kdo se o jejich zdraví zajímá a pomáhá jim, aby měli nějaký oddech, kromě té šíleně náročné péče.
Celý svět obdivuje šarm a krásu Francouzek. Madame Boiron, prozradíte nám svoji oblíbenou kosmetickou značku?
To je hezké, ale my Francouzky se tak nevidíme. Ráno se podívám do zrcadla a řeknu si, je to v pohodě a pokud ne, tak podle toho konám dál. Nejsem úplný znalec kosmetiky, ale co se týká péče o pleť, tak používám Clarins a dekorativní kosmetiku od Sephory.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
