Lenka (47): Dcera mi nepopřeje k svátku ani narozeninám. Ale běda, kdybych zapomněla já

S manželem jsme dcery vychovávali stejně. Starší Dominika je usměvavá a pohodová slečna. Mladší Karolína je introvert a k mnoha věcem má flegmatický přístup. Starší dceři je dvacet, mladší necelých devatenáct.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilém (48): Dcera se vůbec nestydí za to, že se nechá vydržovat starým chlapem. Za slast jí platí luxusem

Dceřinu introvertní povahu jsme respektovali

Karolínu jsme hýčkali. Snažili jsme se s manželem pochopit její povahu. Dcerka nemá od dětství ráda velké skupiny lidí, ani když se jedná o její vlastní rodinu. Na oslavách se vždy zdržela jen chvíli, a jak jen to bylo možné, nepozorovaně zmizela. Nebylo mi to příjemné, ale snažila jsem se ji pochopit. Zkrátka moje dcera měla takovou povahu a bránila jsem ji před příbuznými jako lvice. A že jsem si občas vyslechla nepříjemné poznámky o Karolínině zvláštní povaze.

Jen těžko jsem vysvětlovala sestřenici, které se narodili dva veselí extroverti, že Karolínu násilím nepředělám. Když jí není dobře mezi lidmi, musíme to respektovat. Často jsem se trápila tím, jaká dcera je. Samozřejmě se její povaha přenášela i na vztahy v rodině. Karolína je náladová. Když nemá náladu nebo má větší potřebu být sama, dost nevybíravým způsobem nám to dává najevo. Ale už jsme se naučili s Karolíninou povahou pracovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (72): Dcera mi chodí brečet na rameni kvůli násilnickému příteli. Odejít od něj ale nedokáže

V rodině jsme na oslavy narozenin vždy dbali

Když byla malá, byla mazlivá a v legraci jsem říkala, že je to moje klíště. Věčně byla na mně přisátá a nejlépe s hlavou pod tričkem. Tam se cítila v bezpečí. Během studia Karolína neměla moc kamarádek. Nyní v zaměstnání je spokojená. Dělá účetní, má kancelář sama pro sebe a celý den jí dělají společnost jenom čísla. Karolína je ještě panna, nikdy neměla žádného kluka. Natolik si cenní své samoty.

Odmala jsme v rodině dbali na to, abychom si uměli život zpříjemnit. To znamenalo, že když měl někdo svátek nebo narozeniny, uspořádali jsme malou oslavu. Uvařili si chutné jídlo, upekli dort a pogratulovali oslavenci. Nedávali jsme si žádné velké dary, spíše pozornosti, ale chtěli jsme dcery naučit, že je třeba myslet na druhé a umět je potěšit. Jenže Karolína se od puberty staví k dodržování rodinných tradic zvláštně. Můžeme být rádi, že nám vůbec popřeje.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (45): Moje dcera se zamilovala do chudého dělníka. Jakou budoucnost jí může nabídnout?

Dcera nepovažuje za nutné mi popřát k narozeninám

Druhá dcera s manželem Karolínino chování neřeší. Asi proto, že jsem to byla já, kdo připravil oslavu a oni vždy tvrdili, že svátek ani narozeniny neřeší. A tak se poslední roky často setkávám s tím, že mi Karolína nepopřeje. Celý den čekám, zda zavolá nebo mi alespoň napíše. A nic. Teď jsem měla narozeniny a scénář se opakoval. Jako vždy jí zavolám a promluvím do duše: „Kájo, včera jsem měla narozky. Proč jsi mi nepopřála? Vždyť víš, že jsme to v rodině vždy dodržovali a ty sama máš ráda, když ti popřeji a dostaneš nějakou drobnost. To tě nenapadne, že i já čekám to samé od tebe? Že mě mrzí, když na mě zapomeneš?“

Dcera vždy mlčí a během pár dní mi přijede popřát osobně. Obvykle mi doveze i nějakou květinu. Minulý rok se stalo, že mi pár dní po termínu popřála se slovy, že se jí nechtělo jít koupit kytku, že ji donese příště. Dorazila asi za týden. Dcera, jak je emocionálně zvláštní, nevidí na svém chování nic špatného. Mohu jí to vysvětlovat roky, dávat názorné příklady, nic. Jede si podle svého tak, jak to má nastaveno v hlavě. A já musím asi přijmout to, že mě dcera občas zklame a nebrat si to osobně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (54): Moje dcera má obě ruce levé. Musím jí najít ženicha s naditou prkenicí