Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

Dětský herec Lukáš Bech (52) na sebe upozornil v roce 1983, když natáčel seriál Létající Čestmír. Ve světě filmu se ale pohyboval od svých čtyř let. Na place trávil hodně času s Vladimírem Menšíkem, ale také s Ivanou Andrlovou: „Měli jsme hodně speciální vztah. Kočkovali jsme se, zlobili a různě požďuchovali. Já jsem ji dráždil, zlobil a ona adekvátně odpovídala, takže mě to samozřejmě ještě víc povzbudilo k tomu, abych ji ještě víc zlobil,“ vzpomíná v talkshow Na kafeečko.

„Perfektní bylo, že to bylo ještě před klapkou. Potom se ozvala klapka a byli tam bratříček se sestrou, kteří se milovali a všechno bylo naprosto v pořádku,“ dodává někdejší televizní hvězda, která ve světě filmu dodnes působí, ale jako zkušený lokační. Filmové role nicméně stále neodmítá.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich z Princezny ze mlejna po 30 letech: Radek Valenta dávno odložil dlouhé vlasy a je z něj dvojnásobný táta

Lukáš Bech o natáčení Létajícího Čestmíra

Všimla jsem si, Lukáši, že v seriálu Létající Čestmír se ukázala celá tehdejší Československá herecká elita – a vy jim kralujete.
Byl jsem tam. Měl jsem tu čest a možnost si s tehdejší elitou zahrát. Je fakt, že se v tom seriálu vyskytovali opravdu moc dobří herci. A elity tam byly i ze strany štábu. O kostýmy se postaral Theodor Pištěk, Macourek s Vorlíčkem zase zaručená dvojice na báječné seriály. Nechci na nikoho zapomenout, z obou stran to byla skvělá parta a jsem opravdu moc rád, že jsem tam mohl být.

Kolik vám v té době bylo let?
Deset let.

Takže v deseti letech jste přišel a seděl tam Vladimír Menšík, kterého jste znal z televize – a hrál vám tatínka. Jak vám bylo?
Měli jsme už dávno předtím spolu odehráno. Nebyla to až tak velká role, ale už jsme se potkali. Hrál četníka ve filmu Zločin na poště. Televizní inscenace, povídka, a tam jsme se herecky poprvé potkali na place. Jenže tady mi hrál tatínka.

Pomáhal vám, nebo si vás nevšímal?
Naopak, byl ke mně velmi přátelský. Byl to super herec, kterého celý národ oprávněně miluje. Byl to perfektní srandista. I když v té době už byl velice těžce nemocný, tak si dokázal i mimo to natáčení mezi jednotlivými záběry udělat čas a pokecat, udělat nějakou srandu. A zajímal se také o to, co se děje s mou osobou i mimo natáčení. Opravdu byl hodně lidský. Byl to výborný chlap.

V seriálu je kytka, ke které si čichnete a jste starší, vypadáte jako svůj otec, Vladimír Menšík. On si vás nakoukával, nebo jste se o tom nějak dohadovali, jak se budete hrát? Jak jste se sešli?
Myslím, že on mě určitě nakoukával, stejně jako já jsem potom nakoukával jeho. Když si vzpomenete, tak se tam nepostaršuji jen já, ale i zbylí dva členové mé party – Jirka Lábus z Jana Kreidla a Simona Stašová z Barborky, ze Žanety Fuchsové. A oba se v té jejich seniorské podobě dabovali, takže Honza mluvil Jirku Lábuse, Žaneta mluvila Simonu. Já jsem se snažil trefit do pusy Laďovi Menšíkovi, ale to fakt nešlo. To prostě nešlo. To byla dikce – chvíli to jelo pomalu, potom zase rychle, takže jsem ho nedal. Ve finále to skončilo tak, že se dělaly postsynchrony a Vladimír Menšík se daboval sám. Daboval sám sebe s dětským přízvukem.

Ségru vám hrála Ivanka Andrlová. Byla to láska?
Ne, ale měli jsme hodně speciální vztah. Kočkovali jsme se, zlobili a různě požďuchovali. Já jsem ji dráždil, zlobil a ona adekvátně odpovídala, takže mě to samozřejmě ještě víc povzbudilo k tomu, abych ji ještě víc zlobil. Takový jsme měli vztah. Perfektní bylo, že to bylo ještě před klapkou. Potom se ozvala klapka a byli tam bratříček se sestrou, kteří se milovali a všechno bylo naprosto v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina Řandová 42 let od premiéry Bota jménem Melichar: Dodnes dostávám stříbrné hromnice jako dárek

Jsem ještě mladý kluk, říká Lukáš Bech

Baví mě porovnávat platy herců tady a v Americe. Tam byste měl několik vil a bazénů. Kolik jste si vydělal tady?
Já nevím, musím zavolat Culkinovi ze Sám doma a trochu to s ním probrat. Nevím, kolik má zářezů, a jestli je to podobně jako u mě. Já jsem si ještě neudělal to kolečko – bulvár, drogy, alkohol, rockenrol. To mě ještě čeká. Jsem mladý kluk.

Pamatujete si, kolik jste měl za jeden natáčecí den?
To se asi nedá říct – a ani by se to nemělo. V každém případě je ta práce zajímavá a bylo by dobré, kdyby všichni brali v potaz jednu drobnost. Jeden natáčecí den netrvá osm hodin s pauzou na oběd, ale většinou spíše deset nebo dvanáct a víc. Tak jenom, abyste to věděli, až si to zase budete rozpočítávat. Práce herce je o tom, že nestojí jen před kamerou v ten den, když vytváří výkon, ale musí svoji roli nějakým způsobem nastudovat, zpracovat a potom prodat. Protože my prodáváme to, co vytváříme. Jsme zároveň prodejci a výrobci obsahu. Vladimír Menšík říkal: „Když tu práci odvedeš špatně, no tak prostě prodáváš zmetky a ono se to za chviličku ukáže.“

V době, kdy jste točil Čestmíra, byly honoráře opravdu malinké, a navíc z toho nemáte tantiémy, jako kdybyste byl v Americe.
Určitě, to je jasné. Celé je to o kupní síle. Když váš projekt vidí 400 milionů lidí, tak je to rozhodně víc než 4.

Mohlo by Vás zajímat:

Princezna Pavlínka z Nesmrtelné tety exkluzivně z Itálie: Rozjela se mi tady kariéra a narodily dvě dcery

Lukáše Becha láká cestování

Vás viděli třeba i ve Vietnamu.
Přesně tak, ten seriál byl neuvěřitelně populární. V rámci RVHP a přidružených socialistických zemí. Mám skutečně ověřeno, že seriál byl neuvěřitelně populární na dvou územích, a sice v Mongolsku, což je krásná země a chystám se do ní, a právě v tom Vietnamu. Tam na něm vyrostla minimálně jedna, spíš dvě generace dětí. Mám to potvrzeno od Vietnamců, kteří žijí v Česku. Oni se po letech přestali stydět za to, že jsou Vietnamci, protože jejich kultura, kuchyně a země je nádherná.

Chystáte se tam?
Chystám se tam také. Dali jsme dohromady jeden zajímavý projekt – chtěli bychom na základě věcí, které víme a s člověkem, který perfektně hovoří vietnamsky, projet a objevit Vietnam. Ne na motorce, ne na kole, ale na skútru. Aktuálně sháníme producenta. Z několika zdrojů mám potvrzeno, že ten seriál byl velice populární také v Mongolsku. Kolem milénia mi bylo sděleno, že moje osoba je tam populární tak jako Michael Jackson v Praze. Chvilku to se mnou lomcovalo, asi dvě minuty, než jsem si uvědomil, že je to poměrně dost daleko. Jak bych se tam vlastně dostal. V té době jsem měl trochu jiné plány a Mongolsko nebylo prioritní. Ale rýsuje se teď velice zajímavý scénář, zatím je ve fázi synopse. Myslím, že na anabáze v Mongolsku proběhne.

Už se učíte mongolsky?
Ne. Teď se připravuji na ten Vietnam. Učím se základy, třeba jak se řekne Létající Čestmír. Zní to hodně zajímavě – v překladu Chlapeček Čestmír, co umí létat.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra Chytilová: Rázná žena, kterou na kolena nesrazili mocní, ale pomluvy

Lukáše Becha objevila pro film Věra Chytilová

V deseti letech jste natočil takovou pecku. Jak se potom kluk vrací do běžné školní lavice?
To není takový problém. Měl jsem poměrně dost energie, takže vlastně nevěděli, co se mnou. Sportoval jsem, chodil do turistického oddílu, jezdil na kajaku, hrál softball, baseball a do toho jsem natáčel. Neměl jsem žádné úlevy v učivu. To, co studovali moji spolužáci během týdne ve škole, to jsem musel posléze doplnit – co se týká probrané látky, zápisů do sešitu – ve všech předmětech. To jsem dělal po večerech a druhý den vyrážel zase do školy nebo do práce.

Byl jste hodně výrazný žák?
Ne, byl jsem zlobivé dítě. Dnes se to jmenuje ADHD a je to diagnóza: „Když budeš zlobit, pošleme na tebe někoho, kdo se s tebou bude soudit.“ Dneska je to úplně přiblblý. Měl jsem dost energie, a právě proto jsem byl hodně používaný na natáčení – a ještě jsem si energii vybíjel ve sportu, aby mi nějaká zbyla na úkoly.

Prý jste se znal ze základky s panem Strachem.
S Jirkou Strachem, ano, navštěvoval stejnou základní školu jako já. O rok nebo o dva níž. Měl jsem spoustu dalších zajímavých spolužáků, třeba Mariku Procházkovou. To byla moje oblíbenkyně už od malička. Nebo Báru Fišerovou.

Takže byli zvyklí, že si občas někdo odběhne na natáčení?
Asi ano. Také záleželo, jestli jsi holčička nebo zlobivý chlapeček, nebo jak velké ty role byly. Půl roku natáčení Létajícího Čestmíra zabere opravdu dost času.

Nebyla to vaše první role, začínal jste asi ve čtyřech letech, že?To si mě vyhlídli. První natáčení probíhalo asi v roce 1977 a mám ještě PF s klapkou z natáčení Panelstory. To byla moje první klapka. Byla to tak trochu náhoda, protože moje teta pracovala v 70. letech na Barrandově jako skriptka. Měla svůj stůl a na něm byla skleněná deska. Pod něj se dávaly fotografie.
Tenkrát jsem byl ještě v rodině sám, takže tam měla moji rodinnou fotografii. Paní režisérka Chytilová šla kolem a hledala chlapce mého věku a temperamentu do připravovaného Panelstory. Viděla ten kukuč a říkala: „Co to je za krásného chlapečka?“ „No to je můj synovec.“ „A mohla bych ho vidět?“ Tak jsme se potkali a zjevně jsme si padli do oka. Paní režisérce jsem se líbil, ona se líbila mně, tak jsme to dali dohromady a od té doby si mě půjčovali. Ne všechny projekty jsou přiznané a jsou tam i projekty, které v databázích nejsou zapsané. Od svých pěti do asi patnácti let – na střední škole už jsem měl utrum, buď studuj, nebo toč – jsem měl asi třiatřicet zářezů. Nebyli to jen dva Bakaláři, ale spousta větších projektů.

O čem dalším promluvil Lukáš Bech:

• Jak vypadá jeho práce lokačního pro film
• Ve kterých velkofilmech ho můžeme vidět
• S kým si vysnil spolupráci
• Jak získal roli ve Spidermanovi

Na archivní, ale také aktuální fotografie Lukáše Becha se můžete podívat v naší fotogalerii a na seriál Létající Čestmír se můžete podívat na iVysílání České televize.

Galerie Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

+ 6 fotek + 7 fotek