Antonie Nedošinská byla naše nejznámější představitelka maminek a hospodyní. Jako by byla pro tyto role stvořená. A možná právě proto měla ve smlouvách jednu bizarní klauzuli. Kariéru ale ukončila předčasně, ne však vlastní vinou. A to nebylo jediné trápení v jejím životě.
Antonie Nedošinská (rozená Valečková) začínala v divadle, pak se přesunula k filmu. Objevila se v osmatřiceti němých snímcích. Lidé ji měli rádi zejména kvůli jejímu civilnímu projevu. Nejvíce však excelovala po boku Theodora Pištěka. Často hrávala jeho manželku. Stal se z nich tak první slavný filmový pár.
Na herečku nemáš!
Rodiče by měli své děti v jejich snech a přáních podporovat. U Valečkových to byl ale pravý opak. Zejména maminka Antonie nesouhlasila s tím, aby se z její dcery stala herečka. Měla by se prý podívat do zrcadla, pak by zjistila, že na tuto profesi není dostatečně hezká. Raději by se tak měla poohlížet po počestném zaměstnání, kde budou hledět na to, co umí a ne na to, jak vypadá.
Antonii nezbývalo nic jiného než svou maminku poslechnout. Vyučila se švadlenou a nějakou dobu se tím i živila. Jenomže touha po prknech, která znamenají svět, byla mnohem silnější. Dřímal v ní talent po tatínkovi, který se angažoval v Hlaholu. A tak začala tajně po večerech navštěvovat hodiny herectví. Později pověsila šití definitivně na hřebík a nastoupila u kočovné divadelní společnosti.
Vynucený konec kariéry Antonie Nedošinské
Na jednom vystoupení ze Antonie seznámila se svým budoucím mužem Jiřím Nedošinským. Byl to bankovní úředník, který se měl kvůli lásce k ní vzdát své práce a přidat se na plný úvazek k divadlu. V roce 1919 se jim narodila dcera. O pár let později ale idylický život změnila nečekaná smrt. Jiří podlehl vážnému onemocnění srdce. Naštěstí se o dceru dokázala postarat i sama. Vdovou ale zůstala až do konce života.
Po profesní stránce se nic nezměnilo. Zaslouženě stoupala vzhůru. Spolu s filmy přišlo i angažmá v Národním divadle. Jenomže jak to tak bývá, jednou je člověk nahoře a jednou dole. Když se dozvěděla, že je jejím velkým fanouškem prominentní nacista K. H. Frank, dostala strach, že by ji nutili hrát v německých filmech. Raději tak svou kariéru dobrovolně ukončila. Tím se alespoň zbavila poněkud neobvyklého požadavku, který po ní vždy ve smlouvách vyžadovali producenti - nikdy nesměla zhubnout. Korpuletní dáma. To byl její poznávací znak i know-how zároveň.
Labutí píseň
Po válce se objevila pouze v Čapkových povídkách režiséra Martina Friče. Zemřela v Poděbradech, kde se jezdila léčit do lázní. Stejně jako jejího manžela, i ji trápilo srdce. Dožila se 65 let.
Její celoživotní dílo nejlépe vystihuje hodnocení Jožy Götzové, české dramatičky a spisovatelky: "Nejzávažnější rys, jež vyznačuje umění Antonie Nedošinské, je její lidovost. Je to dobrá herečka českých lidových postav. V salonu se jí nedaří. Nemá pro to prostředků fyzických, ani společenských. Její pomenší zavalitá postava, kulatý obličej, jenž se dovede do široka rozzářit úsměvem, v němž je vždy jakási až hanácká bodrost, její hlas, v němž zní taky tak doširoka pohoda a komický úžas, její gesto, jenž má vždy cosi nehledaného a nekonstruovaného, její široká charakteristika a plastika postav - to vše ji přímo předurčuje k rolím lidovým."
Na film s Antonií Nedošinskou s názvem Dívka v modrém se můžete podívat v sobotu 27. dubna ve 14:45 na ČT1.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Antonie Nedošinská
Pražskýden.cz: Trápení slavné Antonie Nedošinské. Život jí komplikovala matka, závist i nacisté
Proženy.blesk.cz: Antonie Nedošinská - Filmová máma, která měla zakázáno zhubnout