
Linda se rozhodla vyměnit dlouhé blonďaté vlasy za kratší sestřih v tmavém odstínu. Všimla si, že již není středem pozornosti. Přišla o hlavní chloubu a najednou nevěděla, jak zaujmout muže. Pohodit hřívou už nestačilo.
Po rozchodu jsem chtěla udělat velkou změnu. Svoje husté blond vlasy jsem vyměnila za krátký tmavý účes a nestačila jsem se divit, jaké změny to přineslo. Jsem najednou neviditelná. Vlastně mě to baví, ale jednou se zase k výrazné světlé barvě vrátím.
Vlasy byly mou hlavní chloubou
„Ta blondýna,“ jak by mě popsal asi každý už od střední školy. Měla jsem vždy dlouhé, husté a velmi světlé vlasy. Žádné tři peroxidové chlupy. Pořádné háro ve skandinávském stylu. Byla to moje značka, poznávací znamení a asi i hlavní ozdoba. Pak přišel konec mé první velké lásky a já zatoužila po změně. Chtěla jsem udělat něco zásadního.
Někdo se potetuje, někdo odjede třeba meditovat do Indie nebo si udělá řidičák na motorku. Já si chtěla asi svým způsobem ublížit, protože jsem se rozhodla připravit o svou největší chloubu. Nechala jsem se ostříhat a obarvit na tmavý odstín. Přerod, který probíhal doma u mojí kamarádky pro mě měl velký, skoro až mystický význam.
Byla jsem na to připravená, takže nedošlo na slzy. Dost mě to bavilo. Když jsem pak vyšla na ulici, cítila jsem se vyloženě jako jiný člověk. Nepoznala mě sousedka a druhý den ani vlastní máma. S ofinkou ala Amelie a slunečními brýlemi jsem byla v takovém přestrojení. Nikdo si mě nevšímal, nikdo se po mně neotáčel. Kamkoliv jsem přišla, nikdo o mě skoro nezavadil pohledem. Bylo to zvláštní.
Jako bych zmizela
„Jsi najednou taková nevýrazná, šedá myška,“ řekl mi šéf v kavárně. Očividně ho to mrzelo, chtěl mít za barem výraznější typy holek. „Byla to tvoje jediná přednost,“ napsal mi komentář k fotce na instagramu jeden hloupý známý. Jenže měl asi pravdu. Ale já jsem tu přednost upozadila záměrně.
Vlasy dorostou a dneska se dá barva stáhnout. Měla jsem chvíli nutkání zajít do kadeřnictví a svoje vlasy nechat zesvětlit. Pak jsem si to ale rozmyslela. Vlastně mi vyhovovalo, že na mě pořád někdo nezírá. Zvykla jsem si pohledy neopětovat a nyní jsem se mohla svobodně rozhlížet, pozorovat lid a nikoho to nezajímalo.
Jenže pak jsem potkala fajn muže a doufala jsem, že na něj nějak zapůsobím. Zapsala jsem se na týden plný počítačových kurzů. Byl to náš lektor, kdo mě zaujal a ať jsem dělala cokoliv, prostě si mě nijak moc nevšímal. Byla jsem si jistá, že s blond copem bych ho měla v hrsti hned. Musela jsem použít mnohem víc „zbraní“, pořádně se snažit a byla to fuška.
Zabral smysl pro humor
Bylo mi jasné, že jsem za ty roky zlenivěla. Stačilo pohodit blond hřívou a většinou se dotyčný „chytil“. U toho sexy „ajťáka“ nakonec zabral smysl pro humor. Zasmál se nějakému mému zoufalému vtípku o blondýnách a konečně mě zaměřil.
Jestli nám to klapne, jsem zvědavá, co pak po čase řekne na moji přírodní barvu. Možná si ale tmavou ještě nějakou dobu nechám, abych ho nevyděsila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.