Facebook
Instagram
Linda se nemohla dočkat miminka, netrpělivě nakupovala výbavu ještě před samotným početím. Těhotenství a začátek mateřské dovolené si užívala, ale brzy přišlo vyčerpání. Už po půl roce má pocit, že jí to stačilo.
Dítě pro mě bylo něco jako dokonalý projekt, do kterého jsem chtěla dát veškerou energii. Ta mi však po půl roce došla a já si nedovedu představit, že budu trčet doma ještě rok či dva. Nechápu, jak ostatní maminky dokážou věnovat veškerou pozornost dítěti třeba celé tři roky. Já si připadám těžce neužitečná.
Dítě jsem chtěla pokud možno okamžitě
Hned, jak jsme se s Pavlem vzali, začala jsem plánovat dítě. Já miluji plánování, seznamy a všechny ty nutnosti, které jsou potřeba zařídit. Jakmile není něco po mém, nejsem spokojená. Výbavičku jsem měla nakoupenou ještě před pozitivním testem, na který jsme čekali celý rok. Začínala jsem z toho bláznit. Gynekoložka mě ale ujistila, že jsem zdravá a že bych se jen měla trochu uvolnit a najít si jinou zábavu.
Možná měla pravdu, jakmile jsem si zaplatila kurz potápění, našla jsem na testu dvě čárky. Těhotenství jsem si velice užívala. Bavilo mě jíst zdravá jídla, brát kvalitní vitamíny a cvičit těhotenskou jógu. V práci jsem s radostí dala všem „sbohem“ minimálně na dva roky. V účtárně jsem seděla už od vysoké školy a těšila se, až odtamtud odejdu a odpočinu si.
Nasledovala jsem si milion informací hlavně na Instagramu a nemohla se dočkat, až bude můj drobeček růst a já budu ta nejšťastnější máma. Pak přišel celkem náročný porod, přesný opak toho, jež jsem si představovala a vyplnila do porodního plánu. Šestinedělí si prakticky nepamatuji, jako bych to ani nebyla já. Střídalo se ve mně štěstí k zalknutí a chvíle naprostého děsu i strachu. Všechno se zklidnilo, najeli jsme na jakýsi režim a já si půl roku užívala „být mámou“. A pak už mi to najednou stačilo.
Po půl roce přišel zlom
Dávala jsem do péče o dítě vše a Pavla k miminku skoro ani nepouštěla. Všechno jsem si chtěla zařídit a udělat sama. Dokázat, že to zvládnu a nepotřebuji od nikoho pomoc. Po půl roce mi začaly docházet síly a došlo mi, že sotva zplodím rozvitou větu. Potkala jsem se s bývalými kolegyněmi a připadala si skoro zaostalá.
K narozeninám jsem dostala poukaz na masáž a když jsem ležela na stole a nechala se hýčkat, zastesklo se mi po starém životě. Po chvílích, jako byla tato. Nebo po odpoledních bez konkrétního plánu, po svobodě a dokonce po práci. Po tom, že se hezky obléknu a spěchám do kanceláře. "Už mi to stačilo, jako bych si už splnila svoje," snažila jsem se vysvětlit kamarádce.
"No, ale to máš asi smůlu," probrala mě ze snů. A měla samozřejmě pravdu.
Nezůstalo jen u momentu postesknutí, najednou se mi mateřství nejevilo, jako dostačující. Ten půlrok byl fajn, ale neuměla jsem si představit další rok a půl nebo déle. Už jsem nechtěla ani kojit, vadilo mi ochablé tělo, co už jsem tak dlouho pořádně neprotáhla. Chtěla jsem se dát do kupy, začít běhat a mít čas i pro sebe. Pavel musel najednou častěji hlídat. Nebyl připraven ani on, ani náš syn.
Už nezvládám sedět doma
Vím, že do práce se ještě vrátit nemůžu. Chůva nebo jesle pro mě nejsou vhodným řešením. Potřebuji jen víc času pro sebe a odpoutat se od role matky na plný úvazek. Připadám si jako sobec, moje kamarádky po půl roce na mateřské takhle nemluvily.
"Kéž bych teď otěhotněla, klidně bych zůstala doma třeba pět let," vyděsila mě dokonce jedna z nich.
Chybí mi i vlastní peníze, se kterými si můžu zacházet podle svého a nerozebírat s manželem každou útratu. Snažím se najít nějaký kompromis a vyrážím denně s kočárkem na zajímavá místa, ale došla jsem ke smutnému závěru. Mateřství pro mě není až tak naplňující, jak jsem si myslela.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní
Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní
Související články
