Linda (60): Po 15 letech jsem zavítala na sraz lidí z bývalé práce. Do smrti toho nepřestanu litovat

Když jsem pracovala u zmíněného zaměstnavatele, byla jsem mladá. Výpověď jsem dala, když mi čtyřicet pět let, takže ženská v nejlepších letech.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (43): Manžel si založil menší firmu. Vůbec se mi nelíbí, že v ní zaměstnal i svou ex

Zažila jsme krásné doby v zaměstnání

V tom podniku jsem strávila dvacet let. Vlastně ihned po škole jsem nastoupila na ekonomický úsek a věnovala se zahraničnímu obchodu. Práce mě bavila a měla jsem pocit, že mi patří svět. Krásná a mladá. Mohla jsem si vybírat. A nepřebrala jsem. Zamilovala jsem se do kolegy Jakuba, kterého jsem si nakonec vzala. Vychovali jsme spolu syna Dana a potom se za ním přestěhovali do Ameriky. Syn se totiž rozhodl, že bude žít v Los Angeles.

Roky strávené v USA se mi líbily. Sice jsem pracovala jako prodavačka v obchodě, kde jsem také doplňovala zboží, ale nevadilo mi to. Pracovat bych nemusela, protože Jakub nás skvěle živil. Byl zručný konstruktér a získal práci v jedné vývojové firmě. Stejně jako Dan. Byl také technik a měl se tam dobře. Vždy jsme věděli, že se chceme na stáří vrátit do Čech. Hlavně kvůli rodičům, kteří stále ještě žili a přestali být samostatní. A to byl právě ten moment, kdy jsme si sbalili kufry a vrátili se.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (27): Závist mě vehnala do náruče bohatého, ale zlého muže. Hledám v sobě sílu na útěk

Na srazu do nás všichni rýpali

V Americe jsme se asi stravovali nezdravě, a tak jsme nepozorovaně ztloustli. Ale možná to je jen přirozený proces, že člověk v šedesáti nevypadá jako za mlada. Nijak jsme to s Jakubem neřešili. Hlavně, že jsme byli zdraví a spokojení. Jakub po návratu začal podnikat a zúročil kontakty z Ameriky. Já začala učit angličtinu na základní škole. Přesun zpět do Čech pro nás tedy nebyl komplikovaný. Minulý měsíc jsem potkala dávnou spolupracovnici z podniku, kde jsme se s Jakubem seznámili. Pozvala nás na každoroční setkání, které s bývalými kolegy pořádají.

Abychom navázali nějaké kontakty, rozhodli jsme se s Jakubem dorazit. Jenže jsme hořce litovali. Všichni do nás od začátku rýpali. Vyslechli jsme si, že si nechceme v Americe platit lékaře, a tak se na stáří vracíme domů, kde je lékařská péče zdarma. To, že jsme si zde platili pojištění dvacet let před odchodem a pár let ještě v produktivním věku budeme, nikoho nezajímalo. Dokonce jsme si vyslechli narážky na to, že jsme se vrátili proto, že jsme tam byli neúspěšní. Netajila jsem se tím, že jsem tam dělala prodavačku.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (44): Syn viděl, jak mi soused poškrábal auto. Už to s tou závistí opravdu přehnal

Jejich urážky mě hluboce ranily

A bývalí kolegové ne neštítili ani hrubých posměšků. Šla jsem na toaletu a z vedlejší místnosti jsem zřetelně slyšela: „Ty vole, Linda kdysi byla docela kočka. Ale teď to je neforemná bedna sádla. Má prdel tak velkou, že určitě seděla v letadle na dvou sedadlech. Bych se jí ani nedotknul.“ Podle hlasu jsem poznala, o které kolegy šlo, a musím zmínit skutečnost, že i oni mají na těle více sádla, než je zdrávo. A kdyby si spočítali BMI, budou obézní taky.

Od setkání jsem neočekávala nic, ale že odejdu pomalu s traumatem, to jsem si nemyslela. Bylo mi líto, kolik závisti v sobě lidé mají. Úspěch a zajímavý život se holt neodpouštějí. Jakub je nad věcí a sraz nehodnotil špatně. Bere názory druhých s rezervou. Jenže mně posměch, který jsem slyšela od kolegů na toaletě, hluboce ranil. Jak si někdo dovoluje druhého takto hrubě hodnotit? Vím, že na další sraz nepůjdu. Takové lidi ve svém životě nechci. Nechci se přetvařovat nebo tolerovat vůči své osobě něco, co mi není příjemné.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (44): Z kamarádky se vyklubala závistivá potvora. Bohužel to odskákala nevinná zvířata