Lucie (22): Babička mi nečekaně přišla zamávat na nádraží při odjezdu do Francie. Netušila jsem, že je tou dobou už po smrti

Na babičku jsem nedala nikdy dopustit, ve všem mě podporovala a neuměla jsme si představit, že ji na půl roku opustím. Nakonec ona opustila ještě dříve nás, ale stihla se se mnou přijít rozloučit k vlaku. Vypadala krásně, posmrtný život jí svědčí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (36): Ve snu se mi zjevil zesnulý strýc. Kromě posledního rozloučení mi nechal vzkaz pro mámu

Chystala jsem se na půl roku do ciziny

Babičku jsem měla velice ráda a jen díky ní váhala, zda odjet na půl roku do Francie, či nikoli. Dostala jsem ale dobrou nabídku na stáž a nakonec na ni kývla. Říkala jsem si, že budu jezdit babičku v rámci možností navštěvovat. Ona sama mě v práci ilustrátorky vždy podporovala, na rozdíl od rodičů. Když jsem odešla z ekonomky, dlouho se na mě zlobili.

Babičce bylo skoro devadesát a byla přes zimu často nemocná, měla jsem o ni strach. Navíc ji málokdo z rodiny navštěvoval tak často a pravidelně jako já. Ona mě však zapřísahala, že musím chytnout šanci za pačesy, jak ráda říkávala. Nicméně před mým odjezdem se jí přitížilo a bylo to pro mě moc těžké.

Když jsem se s ní loučila, byly u ní i mamka a ségra, ale stejně jsem neměla klid v duši. Za pár dní jsem stála na nádraží a plakala, že se mi po ní bude stýskat. Když jsem pak odjížděla, zahlédla jsem babičku na nástupišti. Měla malovaný šátek, který jsem jí před lety dala, a s úsměvem mi mávala.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (40): Táta mi těsně před svým odchodem přišel říct poslední sbohem, navštívil i mámu

Uvěřila jsem, že je babičce už lépe

Ulevilo se mi, že je babičce asi už lépe a zaplavila mě vlna úlevy. Cestu jsem prospala a pak následoval kolotoč kolem ubytování a práce. Chystala jsem se babičce zavolat, až budu mít větší klid. Pořád jsem na ni ale myslela a nemohla vymazat z hlavy ten její šťastný úsměv.

Vlastně vypadala lépe než kdy dřív. Poslala jsem jí hned druhý den pohled a pak jsem se jí snažila několikrát dovolat. Občas se stávalo, že měla telefon omylem nastavený na tichý režim. Že mi ho nebere, jsem tedy zpočátku nevnímala jako špatné znamení. Pak mi ho ale nebrala ani máma a já pojala podezření, že se děje něco zlého.

Upřímně řečeno jsem ale měla v práci tolik věcí na zaučení, že nebyl čas uvažovat o domově. Jen tak se sebrat a odjet zjistit, zda je vše v pořádku, mi nedovolovaly ani moje finance. Babička mi dala slušné kapesné, za to jsem jí dodnes vděčná. Jenže pak mi zavolal táta.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (41): Osud si se mnou pohrál. V den, kdy jsem se naposledy rozloučila s mámou, jsem poznala svého otce

Babička zemřela v den mého odjezdu

Celý týden jsem žila v blahé nevědomosti. Moje milovaná babička zemřela krátce předtím, než jsem odjela do Francie, a rodiče mi to nechtěli říct. Věděli, že bych neodjela a že je pro mě ta příležitost moc důležitá. Domluvili jsme se, že mi táta zaplatí letenku, abych se mohla vrátit na pohřeb.

Když jsem pak dorazila do babiččina bytu pro pár věcí, které jsem s sebou chtěla mít ve Francii, našla jsem i svůj pohled. Ležel u její postele a mně nešlo do hlavy, kdo ho vyzvedl ze schránky. Máma tvrdila, že v bytě nikdo do pohřbu nebyl. Každopádně jsem ráda, že babička tehdy na nádraží přišla alespoň jako milý přízrak, a věřím, že ji mám stále někde na blízku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (55): Když jsem vyklízela byt po mamce, zažila jsem něco neuvěřitelného. Věřím, že šlo o poslední sbohem