Facebook
Instagram
Lucie každý den v podvečer venčí svého psa. Je to jezevčík, a protože má Lucie špatnou zkušenost s cyklisty jedoucími po chodníku, chodí s ním na polní cestu. Jenže ani tam není v bezpečí.
Před deseti lety se mi otočil svět vzhůru nohama. Během jediného okamžiku jsem přišla o nenarozené dítě i manžela. Nikdy jsem se z toho nevzpamatovala a žiju sama.
Pejsek mi pomohl z nejhoršího
Teda úplně sama ne. Už šest let mi dělá radost zakrslý jezevčík Tomík. Vnáší do mého depresivního světa slunce. Jeho upřímný pohled, mazlivá povaha a láska mi zajišťují každodenní dávku hormonu štěstí. Dokonce uvažuji, že si pořídím ještě jednoho psa. Mám malý obchod s květinami, a tak nemusím nechávat Tomíka doma samotného a mohu si dovolit uvažovat nad rozšířením smečky. V květinářství bych jen přidala pod topení další pelíšek.
S Tomíkem chodím třikrát denně na procházku. Ráno obvykle před šestou hodinou, to potkávám minimum lidí. Při polední procházce je situace horší. Vyrážíme s Tomíkem do parku nedaleko mého obchodu, ale kus cesty musíme po chodníku. Je to frekventovaná ulice. A ač mi jde pes u nohy, občas nás vyleká jezdec na elektrokoloběžce, proplétající se mezi lidmi, nebo dokonce cyklista. Jsem zlostí bez sebe, jelikož mi tato situace přijde nebezpečná.
Na chodníku jsem měla strach z cyklistů
Před několika měsíci jsem šla s Tomíkem po chodníku a projel okolo mě cyklista. Neskutečně jsem se lekla. Nic se mi nestalo, ale jelikož jízda na kole nevydává žádné zvuky, prosvištěl okolo mě zčistajasna. Stačilo, abych změnila na poslední chvíli směr chůze, vybočila z trajektorie a mohlo dojít k úrazu. „To snad není možné. O metr vedle máte cyklostezku,“ zakřičela jsem na muže. Ukázal na mě prostředníček.
Po této zkušenosti jsem si řekla, že lámu hůl nad městem. Večerní procházky budu absolvovat v přírodě. Takže každý den po práci sednu do auta a jedu na okraj města. Během pěti minut jsem v polích, kudy vede jen úzká cestička vyšlapaná od lidí, asi pejskařů. Jdu a kochám se. Na horizontu les a kolem dokola jen pole s obilím, které při větru vydává uklidňující zvuky. A tak chodím pořád stejnou trasu. Sama, jen občas potkám pejskaře. Už se známe od vidění, a tak prohodíme pár slov. Psi se mezitím očichají a pohrají si. Útěk z civilizace.
Na polní cestě mi pejska srazil bezohledný cyklista
Toho dne šlo všechno nějak šejdrem. V práci jsem řešila reklamaci květin určených na svatbu, takže jsem byla pod velkým tlakem, abych zajistila případné náhradní řešení a neohrozila významný den klientky. Neskutečně jsem se těšila na večerní procházku. Jdeme si jako obvykle s Tomíkem, kterého mám na navinovacím vodítku. Pejsek okolo mě běhal na jeho maximální délce, což je osm metrů.
Najednou se kolem prořítil cyklista. Kdyby alespoň z dálky zazvonil nebo zakřičel, že jede. Zkrátka dal o sobě vědět. Jenže ne, frajer v dresu okolo mě prosvištěl travou. Strašně jsem se lekla a vykřikla: „Pozor pes!“ Jenže už bylo pozdě, cyklistovi se do kola zamotala šňůra vodítka. Ač brzdil, co to šlo, stejně se stala tragédie. Nejenže spadl z kola, ale bicykl navíc spadl na Tomíka. Ten byl chudák v šoku, bolestivě kňučel a cukal se na vodítku.
Cyklista vstal, společně jsme vymotali vodítko z kola a já vzala Tomíka do náruče. Čekala jsem omluvu. Místo toho jsem se dočkala slovní sprchy složené z vulgarit. Cyklista nasedl na kolo a odjel. Ještě z dálky jsem slyšela nadávky. Rozplakala jsem se. Stála jsem na poli jako solný sloup. Chtělo se mi zvracet, bála jsem se o Tomíka a žasla nad bezohledností cyklisty.
Veterinář Tomíka prohlédl, bohužel měl zlomenou přední tlapku. Ani já se dodnes nevzpamatovala. Při procházce polem se neustále otáčím a přijdu si jako blázen. Stačilo by, kdyby cyklisté dali o sobě vědět na dostatečnou vzdálenost, a bylo by po problému. Nikdo se nechce zranit a chodci jim rádi udělají místo. Na vyšlapané cestičce v poli jsme si všichni rovni. Jak chodci, tak cyklisté.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
