Lucie si už zvykla, že se k ní kamarádka hlásí, jen když je single. Kdykoliv má Stáňa vztah, odpoví Lucii maximálně na zprávu nebo je ochotná se občas sejít na rychlou kávu. Jinak život zaměří na nového přítele. Jenže poslední zkušenost se Stáňou Luciin nadhled nahlodala.
Vztahy… Každý se v nich chováme jinak. Někdo je schopný zůstat sám sebou a někoho vztah pohltí natolik, že zapomene na okolní svět. A do této skupiny bohužel patří moje kamarádka Stáňa.
S partnerem si dáváme absolutní volnost
Mám to tak, že když mám nového chlapa, snažím se zůstat sama sebou. Skloubit se vztahem své koníčky a setkávání s přáteli. Netvrdím, že to není občas komplikované, ale při rozumném kompromisu to je možné. Partner zkrátka musí tolerovat mé dvě hodiny jógy týdně a stejně tak zumby. A já ho na oplátku podporuji v jeho aktivitách. Myslím si, že je důležité, aby si partneři ponechali určitou svobodu.
Když jsem ve vztahu, postupem času seznámím svého partnera s kamarády a začlením ho do skupiny lidí, které mám ráda, a vídáme se všichni společně. To se každopádně nevylučuje s tím, že občas chci vyrazit na kus řeči i bez partnera. A opačně, když chce partner jít na pivo s kamarády, je naprosto přirozené, že jde. Takto podle mě vypadá zdravý vztah bez omezování a s hranicemi, které oba přirozeně dodržují.
Kamarádka se věnuje výhradně partnerovi
Stáňa to má jinak. Když ve vztahu není, vídáme se pravidelně. Jednou za dva týdny se večer sejdeme buď na dvojku bílého nebo na kávu. A dokážeme sedět i tři hodiny a pusu nezavřeme. Rozebíráme kdeco. Od dětí, po příbuzné nebo zážitky z práce. A když je zrovna co, tak i nějaké historky s nápadníky. Jenže vše se jako mávnutím proutku změní, když si Stáňa najde partnera. Dokud je její vztah v začátcích a Stáňa dochází jen na rande, vídáme se. Podrobně zkoumáme její nový objev.
V této rané fázi jsem ještě pro kamarádku zajímavá a pociťuji její potřebu povídat si. A já si na Stáňu čas udělám bez ohledu na to, zda jsem či nejsem ve vztahu. Jenže už se mi bohužel stalo, že se ke kamarádce nastěhoval přítel a viděla jsem ji během tří měsíců jen jednou. Kdykoliv jsem jí napsala, odepsala, ale čas si udělala jen jednou během polední pauzy na rychlé kafe.
Stáňa se vždy naplno přizpůsobí svému partnerovi a okolní svět pro ni neexistuje. Její bývalý přítel byl naštěstí komunikativní, a tak jsme se bavili alespoň při náhodném setkání na ulici. A pokaždé je to stejné. Když se rozešli, Stáňa mi zavolala a nutně si se mnou musela dát drink.
Už rok jsme se pořádně neviděly
Teď to navíc Stáňa dotáhla do extrému. Za poslední rok jsem ji viděla dvakrát. Vždy jen na půl hodiny o polední pauze. Zkraje jsme si alespoň jednou za týden napsaly zprávu. Věděly jsme o sobě, že se máme dobře. Ale Stáňa už rok žije s novým partnerem, který touží trávit čas výhradně na gauči. Po práci oba letí domů, kde se zavřou a okolní svět pro ně neexistuje. Opakovaně jsem je zvala na návštěvu k sobě, nikdy pozvání nepřijali. Když jsem je potkala náhodně na ulici, prohodili se mnou pár slov a zase šli domů.
Byla jsem to já, kdo Stáně psal zprávy jako první a mnohdy mi přišla odpověď až za pár dní. Přestala jsem se snažit. Stáňa není moje jediná kamarádka. Můj svět na ní nestojí. Známe se ale mnoho let, a tak bych o naše přátelství nerada přišla. Tlačit na pilu ovšem nehodlám. Stáně vztah moc přeji, ale pokud se neuvidíme další měsíce, z mého života se postupně vytratí. Jsem tolerantní, ale i tato vlastnost má svoje hranice.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.