Luděk pospíchal na důležitou schůzku. Byl nervózní, protože od rána se mu nic nedařilo. Když myslel, že už to nemůže být horší, na parkovišti do jeho auta ťukla starší žena. A Luďkovi bouchly saze...
Obvykle jsem kliďas, ale tehdy se sešlo tolik věcí, že jsem byl celý den jako na jehlách. Měl jsem před důležitou schůzkou a pořád se něco kazilo. A pak došlo k té události na parkovišti...
Měl jsem v rukou svou budoucnost
Živím se jako designér na volné noze. Dělám internetové stránky, obaly na knihy či cédéčka a spoustu dalších věcí. Baví mě na tom ta pestrost. Kdybych dřepěl někde v agentuře, určitě bych musel každý den dělat to samé. A to jsem nikdy nechtěl.
Je s tím samozřejmě spojeno úskalí, že neseženu dost práce na to, abych vyšel s penězi. Ale zatím to tak nějak funguje. Takže si nemám nač stěžovat. Na jaře jsem se doslechl, že jedna rodinná firma, kterou dnes vede už třetí generace, přemýšlí nad rebrandingem. To znamená nové firemní logo, barvy, vizitky a spoustu dalších věcí.
Vědělo o tom jenom pár lidí, ale to neznamená, že by konkurence nebyla veliká. Já měl to štěstí, že oslovený kamarád byl zrovna v něčem zasekaný, tak doporučil mě. Když mi řekl, kolik za to bude, jen jsem polkl. A navíc by to znamenalo jistou prestiž a tudíž parádní budoucnost. Návrhy pro tu firmu jsem skutečně vymazlil a byl jsem sám se sebou mimořádně spokojený. Den před odevzdáním jsem si řekl, že je to skvělé. Vytiskl jsem si podklady na prezentaci, zálohoval data a šel spokojeně spát.
Vrazila do mě starší žena
Ráno bylo všechno jinak. Vzbudil jsem se s pořádnou rýmou. Asi to byla daň za vyčerpání, protože jsem tomu projektu obětoval spoustu času. Udělal jsem si čaj a vzal si od přítelkyně nějaký prášek, aby mě to postavilo na nohy. A jak jsem šel do pracovny a nesl v jedné ruce čaj a v druhé telefon, najednou se mi chtělo kýchnout. Byla to pořádná rána. Naneštěstí jsem si nedal ruku před pusu a vyletěl mi holub, který přistál rovnou na té prezentaci.
"Jen zachovej klid. Zachovej klid..." řekl jsem si. Odnesla to jenom vrchní stránka, kterou jsem si mohl hned vytisknout. Jenže jako na potvoru tiskárna nějak blbla a lezly z ní různobarevné podivnosti. Vzal jsem tedy zbytek materiálů a vyrazil do kopírovacího centra. Nevím, co bylo za den, ale měli tam nával studentů a různých zakázek, takže než jsem se vymotal ven, zjistil jsem, že možná přijdu pozdě na prezentaci.
Dorazil jsem tam pět minut před termínem, byl jsem zpocený a nervózní. A když jsem konečně zaparkoval, zdálo se mi, že se moje auto lehce zhouplo. Jako kdyby do mě někdo ťuknul. Vyletěl jsem ven a tam se zrovna soukala z auta starší žena a začala se omlouvat. To už na mě bylo moc a bouchly mi saze. Seřval jsem ji na tři doby...
Byl jsem v šoku
Podíval jsem na auto a zjistil, že se nic nestalo. Ta paní vypadala sklesle a čekala, co bude dál. Zastyděl jsem se za to, že jsem ni křičel. Začal jsem se omlouvat. Vyložil jsem jí, jaký mám den a co všechno se mi stalo. A pak jsem řekl, jestli ji můžu jako omluvu pozvat na čaj. "Mladý muži, myslíte to vážně? Nemáte domluvenou schůzku?" zeptala se. Podíval jsem se na hodinky, už bylo pozdě. "Víte co, já bych si asi víc vyčítal, že jsem se k vám choval jako blbec. Snad mi dají jiný termín," pronesl jsem unaveně. Ta paní na mě chvíli koukala a pak řekla, abych ji následoval.
První šok mě čekal hned ve vstupní hale. Tu paní přivítali s úctou. Já dostal visačku návštěvníka a šli jsme dál. Ukázalo se, že jde o dceru zakladatele. Byla zvědavá, jaké návrhy se u nich sejdou a tak se přijela podívat. A na parkovišti doslova narazila na mě.
Nevěděl jsem, co na to říct. "Doufám, že stejně energicky také navrhujete design," mrkla na mě a rozložila v zasedačce moji práci. Prohlížela si všechno a měla spoustu dotazů. Zajímaly ji i ty nejmenší detaily. Pochopil jsem, že se v těchto věcech vyzná. Udělalo mi to radost a debatovali jsme přes dvě hodiny. Měl jsem dobrý pocit, ale stejně jsem věděl, že po tom extempore na parkovišti nemám šanci. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zakázku dostal hned na místě! Jen jsem si řekl, že na další schůzku raději už nepůjdu autem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.