Facebook
Instagram
Ludmila vždy obdivovala kamarádku Lenku. Záviděla jí, že zraje jako víno. Pak ale kamarádku potkala na klinice plastické chirurgie a došlo jí, že celou dobu si na přirozenost jen hrála.
Lenku (52) jsem považovala za dítě štěstěny. Věkem byla snad ještě krásnější, jako by se jí stárnutí snad ani netýkalo. Chlubila se, že má dobré geny a maká na sobě. Ve snaze docílit nějakých vylepšení jsem vyrazila na kliniku plastické chirurgie, kde jsem potkala právě Lenku. Chovala se tam jako doma.
Záviděla jsem kamarádce kvalitní geny
Znám se s Lenkou zhruba patnáct let. Netušila jsem, jak to dělá, ale vždycky vypadala perfektně. Faktem je, že o sebe hodně pečuje a má ukázkový životní styl. Spoustu pohybu, spánku a zdravé jídlo. Řekla bych, že se jako bezdětná neměla důvod v životě příliš stresovat. Má pohodové manželství i fajn práci, zdravou rodinu, zkrátka je „vysmátá“.
To mně život nějakou tu vrásku na čele uštědřil a začínala jsem si vedle kamarádky připadat stará. Nadávala jsem si, že nejsem schopna se donutit k obličejové józe, návštěvě kosmetičky anebo většímu přísunu vody. Jak jsem stárla, Lenka vedle mě skoro mládla a tajně jsem jí to záviděla. Začala jsem dokonce uvažovat, že si zajdu na nějakou kosmetickou úpravu.
Přemýšlela jsem o něčem méně invazivním, co by mi vytáhlo obličej, případně bych si nechala odsát nějaký tuk, ale příliš jsem se bála bolesti. Nicméně jsem se objednala na konzultaci, tím nic nezkazím. V čekárně jsem sledovala všechny ty ženy, které vypadaly sebevědomě a nebyly na podobné klinice poprvé. Pak jsem zahlédla Lenku, která zrovna vyšla z ordinace a podávala si ruku s mladým lékařem.
Kamarádka byla na klinice jako doma
Za věšákem s kabáty mě nemohla vidět, jen jsem doufala, že v tu chvíli nikdo nezavolá moje jméno. Sledovala jsem počínání kamarádky, která se vesele vybavovala se slečnou na recepci. Ta se s ní loučila se slovy: „Tak zase za půl roku!“ Byla jsem v šoku a vjela do mě zlost.
Kamarádka na mě hraje celou dobu habaďůru, kdo ví, jak jí příroda nedopřává. Přitom si chodí pravidelně na úpravy. Kdyby se k nim přiznala, nikdy bych jí to nevyčítala. Tohle mi ale připadalo jako zrada. I já se dostala k tomu mladému lékaři do ordinace a zkusila jsem se ho na Lenku nenápadně zeptat. „Ta paní přede mnou, asi v mém věku, vypadala perfektně. Takhle bych si to představovala,“ nadhodila jsem a on se chytil.
„To jsou roky práce, po malých krůčcích se dá vylepšovat stále. Nic se nesmí přehnat a vypadá to pak naprosto přirozeně. V tomto případě se ale dostáváme k vyšším částkám, než jsou vaše představy,“ vysvětlil mi, že klasickým botoxem bych ničeho podobného nedosáhla a vyjmenoval mi seznam úprav, které Lenka absolvovala.
Do kamarádky jsem si pořádně rýpla
Jelikož šlo o invazivní zákroky, snažila jsem se vybavit si, kdy na nich Lenka mohla být. Vzpomněla jsem si, že měla nejednu delší dovolenou nebo pobyt v lázních. To muselo být ono! Anebo když si nechávala spravit čelist kvůli ustupujícím dásním a místo toho měla modřiny jako po liftingu obličeje.
Jsem na kamarádku naštvaná, nadále se chová, jako by byla mladice od přírody. Já už ji ale nehodlám chválit, nebudu jí pro legraci. „Vypadáš poslední dobou nějak jinak. Jako bys to nebyla ty,“ řekla jsem jednou a prohlížela si její obličej. Lenku to značně znervóznělo. Ještě jsem si rýpla, nemohla jsem si pomoci.
„Neleze na tebe něco? Doma všechno v pořádku? Máš takový zvláštní výraz, jako by tě něco bolelo nebo trápilo.“ Vychutnávala jsem si její zmatení. Já si úpravy nakonec rozmyslela, nemám zapotřebí si na něco hrát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
