Lumírovi se stala nemilá věc. Pár dní před Vánocemi zjistil, že dárek pro manželku zapomněl objednat. Protože by už nedorazil včas, musel sednou do auta a jet pro něj na Slovensko.
Dva měsíce jsem žil v tom, že dárek pro Kateřinu (49) mám vyřešený. Pak jsem ale zjistil, že nejenže nedorazil, ale já ho také zapomněl objednat. Zpotil jsem se až tam, kde slunce nesvítí.
Manželka má hrozně ráda různé náhrdelníky a náramky
Kateřina si z každé dovolené si přinese nějaký náramek nebo náhrdelník a už má doma slušnou sbírku. Před časem objevila jednu mladou slovenskou šperkařku a hned jí osrdíčkovala celý Instagram.
Mně to sice nic neříkalo, ale i jako chlap jsem musel uznat, že vyrábí hezké věci. A jako manažer jsem uznale pokýval hlavou, když jsem zjistil, kolik si za to ta mladá holka účtuje. Kateřina si posteskla, že by se jí něco od ní líbilo, ale možná později. Až budeme mít víc peněz...
Uložil jsem si do telefonu web té šperkařky a občas jsem koukal i na její profil. Jednoho dne mi padl do oka náramek, který by byl přesně pro Kateřinu. Nevím, jak bych jej popsal, ale kdybych měl použít jedno slovo, bylo by to moře. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Ještě ten den jsem zjistil, že Kateřina náramek okomentovala a napsala, že se jí líbí.
Chtěl jsem manželce dát skvělý dárek
Napadlo mě, že by to mohl být zajímavý dárek. Až na tu cenu. Pár dní jsem na náramek koukal a přemýšlel, pak jsem se rozhodl, že ho objednám. Zrovna jsem měl v práci fofry a musel jsem něco důležitého odevzdat, tak jsem jen rychle naklikal objednávku, položil telefon a pustil to z hlavy.
Nebyl to nejlepší nápad. Pár dní před Vánocemi jsem si vzpomněl, že náramek nedorazil. Kouknul jsem na e-shop té šperkařky a k mému zděšení byl náramek pořád v nákupním košíků. Já vůl tu objednávku nedokončil a teď tam svítil vykřičník.
Hned jsem napsal šperkařce, jestli je ještě možné nějak získat náramek, protože už nebyl v nabídce. Ze zoufalství jsem jí také vyložil, co jsem provedl. Odepsala mi až večer. Prý má na náramek rezervaci, ale klient se neozývá už dva týdny. Takže by s tím možná šlo něco udělat, ale nemůže zaručit dodání do Vánoc.
Pro dárek jsem musel jít až na Slovensko
A co teď? Šperkařka byla připravena pomoct mi, na účtu jsem měl vánoční odměny, ale nebylo jisté, jestli to klapne. Tak jsem si v práci vzal dovolenou. Zrovna v době, kdy před Vánocemi hoří všechny termíny. Naštval jsem tím pár lidí, ale nedalo se nic dělat.
Ráno jsem sednul do auta a vyrazil na Slovensko. Modlil jsem se, aby se na dálnici něco nestalo, ať nepadá sníh a já nevím, co ještě. Před polednem jsem byl v malém městečku na středním Slovensku. Se šperkařkou jsem se setkal v příjemné kavárně. Byla překvapená, že jsem dorazil. "Asi vám na ní hodně záleží, viďte..." řekla mi a já jen přikývl. Hodil jsem do sebe kafe, převzal náramek, který byl naživo neskutečně působivý, a vyrazil zpátky.
Ten den jsem ujel přes 500 kilometrů. Manželce jsem nic neřekl, ale když jsem přišel domů, byl jsem pěkně vyřízený. Dva dny před Vánocemi jsem konečně měl dárek, který se Kateřině určitě bude líbit. A kdo ví, možná jí časem povím, jak to celé bylo. Bude mít opravdu náramek s příběhem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.