
Lumírova dcera Kateřina měla divokou pubertu. Lumír s manželkou Jolanou dceři rozmlouvali její nápady, ale vůbec je neposlouchala. Po osmi letech konečně dcera prozřela. Návrat do normálu ale bolí.
Já i manželka jsem konzervativní lidé. Já nenosím ani šperky a manželka má v každém uchu jednu náušnici, na krku jeden řetízek a rukách tři prsteny. Jinak si nemáme potřebu svá těla jinak zdobit.
Náš život v zajetých kolejích mi vyhovoval
Jsem rád, že se s manželkou shodneme. Od začátku nebylo třeba nic vysvětlovat nebo korigovat něco skrz kompromisy. Zkrátka náš vztah včetně soužití, plynul bezproblémově sám od sebe. Možná je to tím, že jsme konzervativní. Vysloveně nesnášíme změny. A tak jsme v mládí koupili starší dům a věděli jsme s nadsázkou, že v něm i zemřeme.
Usadili jsme se v něm, předělali ho k obrazu svému a vychovali jsme v něm dvě děti. I na dovolené jsme celá léta jezdili na stejné místo do Chorvatska. Druhá dovolená byla v Čechách a to jsme se snažili poznat každý kout naší země. Harmonogram našeho života byl jasně daný. Jeden víkend návštěva u manželčiných rodičů, druhý víkend moji rodiče, třetí víkend práce na domě a čtvrtý víkend zábava v podobě výletu.
Stačí jedno divoké dítě a je o zábavu postaráno
Když byly děti malé, zdálo se nám, že řešíme jen drobné problémy. Jak děti rostly, problémů přibývalo. Se synem to bylo mnohem jednodušší. Byl premiantem ve třídě, rád četl knihy a hrál fotbal. Ani jeho puberta nebyla nijak komplikovaná. Až na pár drzých poznámek z jeho strany mezi námi panoval soulad. To bohužel nemohu říct o dceři Jolaně.
Od základní školy s ní byly neustálé problémy. Byla samá poznámka. Zapomínala věci nutné k výuce, nevypracovávala domácí úkoly a později čtenářský deník. Nestačili jsme ji kontrolovat. Lhala nám a zatajovala povinnosti. Jen aby mohla jít ven s kamarády. Když dceři bylo šestnáct, přišla domů s prvním tetováním. Asi týden trvalo, než ho manželka objevila. Dcera si nechala vytetovat několik srdíček na ňadro. A zfalšovalo přitom souhlas rodičů. Dost jsme zuřili.
Divoká dcera nám dala zabrat
V osmnácti letech to dcera rozjela ve velkém. Chodila na brigádu a za vydělané peníze si nechávala potetovat celé paže. „Jolanko, už to stačí. Jsi výrazná. Jsi jiná než ostatní. Ale už je to moc. Už to není ženské,“ snažil jsem se dceři její chování korigovat. Dorazilo mě, když se jednoho dne doma objevila s tetováním na obličeji. Na spánku měla několik srdíček od kterých vedla vytetovaná vlnící se čára na čelo, kde měla dcera vytetovaná srdíčka dvě.
Mysleli jsme s manželkou, že se zblázníme. „Jolano, to už jsi přehnala. Tetování na obličej? To jako vážně? Vypadáš jako blázen. Kde si myslíš, že tě zaměstnají? Nikdo nechce v kanceláři nikoho s kérkama na obličeji,“ zlobili jsme se. A dcera během několika let poznala realitu. Po skončení střední školy několik let pracovala v továrně na lince. Obešla několik výběrových řízení, ale nikde neuspěla. Nyní dojíždí dcera na jednu kliniku a nechává si pomocí laseru tetování v obličeji odstranit. Jsme za to rádi a doufáme, že nebude mít jizvy. Holt každý si musí v životě na některé věci přijít sám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.