Se spolužačkou Terezou bývaly nerozlučná dvojka. Jenže pak přišla puberta a spolu s ní i dilema. Přizpůsobit se okolí či nikoliv? Magda raději zvolila první cestu, Tereza hrdě druhou…
Dnes je to více, než dvacet let, přesto mám leckdy pocit, jako by se některé věci děly včera. S Terezkou jsme bydlívaly nedaleko a kamarádily se už od předškolního věku. Rodiče nás měli obě pozdě a obě jsme byly jedináčci. Sluší se při-podotknout, že skutečně i mírně rozmazlení.
Věřily jsme, že nás nic nerozdělí
Co bylo v devadesátkách „in“, určitě nechybělo v našich pokojíčcích. S Terezkou jsme navíc přísahaly, že se nikdy nerozejdeme, že budeme kamarádit až do smrti, a nic nás nerozdělí. Skutečně, přežily jsme mnohé katastrofy. Od nechtěného rozbití okna počínaje, po ředitelskou důtku za systematické opisování při písemkách konče. Málem jsme kvůli tomu propadly, ale ne. Byly jsme mazané a jen tak něco nás nerozhodilo. Byla jsme taková „dvojčata v akci“…
Když se blížil druhý stupeň základky, plánovaly jsme i to, jak spolu budeme zanedlouho společně bojovat na střední, popřípadě na vysoké. Jenže pak se cosi pokazilo. Já se pokazila, ačkoliv mi kde kdo tvrdí, že vinu za rozpad přátelství nese Tereza…
Tereza se začala výrazně měnit
Bylo nám tehdy okolo třinácti a přišla puberta. Takové to období, kdy děvčata objevují vedle kluků módu, líčení, hudbu… Mně se v té době líbilo plus-mínus to, co jiným ve třídě, zato Tereza objevila nový svět. Z ničeho nic začala chodit výstředně oblékaná a ještě výstředněji nalíčená. Samozřejmě, že ve škole měli k jejímu stylu učitelé výhrady, ale protože už šlo o 90. léta, nemohli, pokud jí ho rodiče schvalují, moc dělat. A skutečně, rodiče žádný problém neměli.
Zatímco já se držela zpět, Tereza přitvrzovala. Ve čtrnácti si pak vyhlédla jednu hodně výstřední americkou zpěvačku, jejíž styl začala dokonce napodobovat! Byla to „pecka“ a brzy ji podle vidění znal nejen kde kdo ze školy, ale i z celého sídliště, kde jsme obě, kdysi anonymně, vyrůstaly.
Upřímně, Terka výstřední byla od nátury, ale na druhou stranu se mi její styl líbil. Slušel jí a je fakt, že jinému by něco takového opticky neprošlo. Dost často jsem přemýšlela a ptala se, proč ta změna. Ale ona jen, že konečně našla sebe. Vysvětlení mi jasné nebylo, ale ve třinácti člověk ledasco neřeší.
Nakonec jsem ji zkusila napodobit. Jenže přišla kritika. Zatímco Tereze bylo jedno, jak o ní lidé ve škole mluví, protože sama sebou žila, mně podobná situace vadila. Když pak naše rušné cesty došly až do devítky, už jsem ji za některé „výstřelky“ i kritizovala. Možná mi vadilo, žít v jejím stínu, možná mi překážely soustavné negativní názory druhých, nevím…
Vypadá to, že je šťastná
Pozitivní názor neměli k Tereze a její image ani moji rodiče, kteří mi ještě navrch všeho nasadili brouka do hlavy. "Jestli hodlá takhle pokračovat, stane se z ní brzy pověstná městská postavička a všichni si na ni budou ukazovat prstem. Nesežene práci a skončí zle," řekla o ní upřímně máma. Když pak Terka nebrala moje domluvy vážně, zvolila jsem konec přátelství. Ostatně, přecházely jsme tou dobou na střední, a třebaže do jedné velké budovy, každá jinam.
Čas ubíhal, Tereza se neměnila. Někteří jí fandili, jiní si ťukali na čelo. Škola skončila, následoval střih na řadu let. A jak vše dopadlo? Úplně jinak. Z Terezky je dnes módní influencerka, která má přístup i na „celebrití“ akce, o nichž si já mohu nechat zdát.
Zatímco ona dodnes vychutnává kouzlo bezdětného single života, já jsem uvázaná doma u dítěte, které jsem nechtěla a pořídila si ho jen proto, abych potěšila manžela a mezi kamarádkami nevyčnívala. Nevím, jestli je Terezka doopravdy šťastná, sítě klamou. Já ale rozhodně nejsem a nevím, jestli nebyla chyba, přizpůsobovat se většině. Možná se ona „divoká dvojčata“ neměla nikdy rozdělovat…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.