Magda (45): Po rozvodu jsem si našla nového partnera. Milujeme se, ale naše děti z předchozích vztahů se nemůžou vystát

Když jsem potkala Jakuba, věřila jsem, že jsem našla někoho, s kým můžu být zase šťastná. Měla jsem za sebou těžký rozvod a doufala, že teď konečně začíná nová a mnohem lepší kapitola. Oba máme děti z předchozích vztahů, a byli jsme nadšení z představy, že by si naše děti mohly rozumět. Vždyť jsou podobně staré, navíc všechny holky, co by mohlo být lepšího? Jenže realita je úplně jiná. Touha po spokojené patchworkové neboli sešívané rodině, se velmi rychle rozplynula.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (45): Nevlastní dcera mě nesnáší, dokonce raději odešla z domu. Vrátila se těhotná

Když jsou zvlášť, takové problémy s nimi nejsou

Naše holky se od prvního setkání nemohou vystát. Místo toho, aby si spolu hrály nebo si povídaly o radostech a starostech dospívání, ignorují se nebo se jen hádají. „Proč se takhle chovají?“ ptala jsem se Jakuba zoufale po jednom z jejich nekonečných sporů. „Magdo, to je normální, potřebují čas. Pro všechny byl rozvod náročný, musejí se tím srovnat,“ odpověděl mi trpělivě. Jenže já jsem se začínala obávat, že ten čas nebude stačit. Místo radosti máme neustálé spory a napětí při společných akcích roste.

Já mám dcery Terezu a Gábinu ve výhradní péči. Jakub si bere dcery Radku a Romanu jednou za čtrnáct dní na víkend. A tak jsem naivně doufala, že bychom si mohli všichni společně užít spoustu zábavy. Jenže vymyslet jen náplň takového víkendu je vysilující. Ať už naplánujeme cokoli, vždy je některá z holek proti. Sekne se a kazí všem náladu. Přitom se to snažíme nějak nakombinovat, aby si na své přišly, jak menší holky, tak i puberťačky. O tom, jaké mívají naštvané obličeje ani nemluvím. Mrzí mě hlavně, že se většinou nedokážou z ničeho nadchnou, nic ocenit. Přitom, když jsou zvlášť, chovají se hezky a skoro žádné problémy neřešíme. Jak kdyby nám všechny dávaly najevo, že o novou rodinu v tomto složení fakt nestojí.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Všechno se podřizuje mé nevlastní dceři. Nevím, jestli má takové manželství smysl

Jejich hádky nám kazí vztah

„Ona je tak divná, trapná a má nemožný styl!“ řekla mi jednou Tereza o Radce, když jsem se snažila přijít na to, proč se spolu skoro vůbec nebaví. Jakubova Romana zas má problém s naší Gábi. Od Jakuba jsem se dozvěděla, že žárlí, co vše doma má a jak jí rozmazluju. Navíc se prý vzteká, když si od ní Romana chce půjčit nějakou hračku. A tak se pořád hádají nebo rvou. Když se některé z holek zastanu, je to ještě horší. Někdy si vážně připadám jak v blázinci. Vychovávat vlastní děti je náročné, ale přijmout do rodiny ještě další a navíc “cizí”, je pořádná výzva. Do jejich výchovy zasahovat nechci, ani nemůžu. Nejsem jejich máma. Ale přiznám se, že mě často svrbí ruka.

„Nemůžeme takhle žít pořád. Ničí nám to vztah, každý den se něco stane,“ postěžovala jsem si jednou večer Jakubovi. Holčičí spory se totiž nedají ignorovat a občas to dopadne tak, že se porafáme i my s Jakubem. Místo toho, abychom si užívali společné chvíle, se jen snažíme udržet mír mezi dětmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (42): Můj syn se mi snaží překazit nový vztah. Mám strach, že se mu to možná podaří

Mám strach, že to neustojíme

Došlo mi, že jsem přes růžové brýle vůbec nedomýšlela, že by náš vztah mohly ohrozit vztahy mezi dětmi. Brala jsem tak nějak samozřejmě, že se skamarádí a budeme hezky fungovat. Jenže z jejich strany není žádná chuť, ani vůle. A pořád je nutit, aby se měly rády, také nejde. Ani po půl roce se to k lepšímu nepohnulo. A je to někdy tak vysilující, že si říkám, jestli mi zato vztah s Jakubem vůbec stojí. Mám strach, že nás holky stejně jednoho dne rozeštvou. Jakub mi pořád slibuje, že se to zlepší, ale já už si nejsem jistá, jestli máme dost sil na to, tohle všechno ustát.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (38): Moje dcera mi ničí každý nový vztah. Její scény a naschvály každého odradí