Facebook
Instagram
Vendula Pizingerová, prezidentka nadace Kapka naděje, pořádá každoročně Mikulášský den v Motole. Pravidelně se převléká za čerta a nemocným dětem a jejich maminkám předává dárky. Letos si všimla i mnoha tatínků a zdravotních bratrů a přemýšlí, co by mohla příště přinést i jim. Jak se chystá na vánoční svátky a proč si nebude dávat novoroční předsevzetí?
Tak už se nám to blíží, za chvilku bude třetí advent a Vánoce. My jsme měli krásný mikulášský den v Motole. Byl s námi i Pokáč a musím teda říct, že je fantastickej. Všem dětem zahrál a zazpíval. Bylo to až dojemný, jak některý děti jeho písničky znaj a jak to fungovalo. Zrovna to byl takovej šťastnej den, všem bylo dobře. Byli jsme na všech pokojích i v hernách. A mám z toho dobrej pocit. Chodím skoro vždycky za čerta. Jeden chlapeček se mě trochu bál, ale potom se to nějak rozpustilo, takže nikdo strach neměl. Myslím, že tyhle děti mají pro strach uděláno.
Když začnu péct, tak je to horor
Předali jsme dárky dětem i sestřičkám. A taky maminkám. Těm jsme věnovali krémy proti vráskám. Uvědomila jsem si, že nemáme dárky pro tatínky dětí. A dokonce tam jsou i zdravotní bratři. Tak to budu muset napravit a něco hezkého pro ně vymyslet.
No a díky tomuhle všemu tak trošku nějaké věci nestíhám. To znamená, že jsem ještě nezačala péct vánoční cukroví, ale pekla tchýně. Takže věřím, že příští týden ten jeden druh, nebo dva dám dohromady. Ale musím najít klid, abych se tomu mohla věnovat. Ideálně celý den doma, protože já když začnu péct, tak je to horor. Nejsem moc velkej pekař.
Ráda vařím a myslím, že jsem dobrá kuchařka. Pečení ale moc neholduju. Jistota je, že vánočka bude od Moniky Absolonový. Ta jich chudák každoročně peče asi, já nevím, třicet. Jednou jsem u toho byla. Jedno těsto jí kynulo, druhý zaplejtala, další vánočky už pekla. A ona to zvládala s takovou lehkostí. Vy si tam sednete a dáte si skleničku, pokud tedy přijedete na kole a ne autem. Já vždycky jedu autem. Když už jsme u Moniky, tak se hodně těším na její předvánoční koncert. Vždycky chodíme s kamarádkou Luckou, letos bude koncert 19. prosince. Už jsem doma nahlásila volno.
Monika už mi nedává lístky na sezení, protože se to pro mě nevyplatí. Můžou si tam sednout nějakým normální lidi. Já během koncertu lítám a tančím po celý Lucerně. Tak věřím, že to jako každý rok bude krásný a že na sobě Monika bude mít nádherný šaty. A to mně připomíná, že by mohla příští rok jít taky dětem za čerta.
Každý rok chodím za čerta
Když jsme v pondělí přišli na transplantační jednotku, tak mi jedna maminka říkala: „To už jste dneska třetí čerti.“ Tak možná příště budeme muset vymyslet něco jinýho. Zajímavý je, že nikdo neříká, že přijde Mikuláš, anděl a čert. Ani že přijde čert a Mikuláš, nebo že přijde anděl. Každý vždycky říká, přijde čert! Vždycky si vyberou toho nejzlejšího z party.
My jsme to u nás doma s Pepíčkem letos udělali tak, že Josef zabouchal a zableptal v chodbě. Pepíček ten den zlobil a nespal, tak mi říkal: "Mami, nepůjdeme nahoru spinkat?" Josef hned vylez a předal mu dárky. Dinosaura a nějakou tu čokoládu. To stačilo. U nás bude tahle partička chodit až příští rok.
Náš Pepíček je nežravka
U nás Říčanech byli čerti v lese, takoví ti krampusáci rakouský. Vyrazili jsme tam procházkou s kočárkem. Na čerty byla teda strašná fronta a než jsme se dostali na řadu, tak už se stmívalo. Děti to přežily v pohodě, braly to jako procházku lesem. Když byl Pepíček menší, tak jsem víc chodila s kočárkem. Daleko víc jsem Pepíčka vozila. Zřejmě, když jsem ho uspávala. No zřejmě, určitě jsem ho uspávala. (smích) A vlastně si teď říkám, že mnohem míň chodím do lesa, Odpoledne si ho jen převezmu od babičky, když jsem v práci.
Tak bychom měli zase obnovit nějaký zvyky. Nejhorší je, že se mi v tomhle počasí nikam nechce. Obdivuju babičku, že jdou i teď s Pepíčkem do lesa a sbírají tam klacky a mechy. Pepíček si tam vyhraje, má to hrozně rád. A taky se mu líbí ta část procházky, kdy přichází svačina. Stačí, když sedne do auta a hned volá: „Svačinku.“ Oblíbil si řízky, ale jinak to není moc žravý dítě. Třeba Andy Anthony má holčičku, která si sedne k jídlu a jí. To je úplně neskutečný, to obdivuju. Náš Pepíček je nežravka, ten má jen některý dny, kdy baští víc. Taky má dny, kdy nejí vůbec. Vždycky si říkám, z čeho ten kluk čerpá tolik energie.
Před měsícem jsem řekla: Stop, začínám cvičit
Zato mě nikdo nemusí prostit, abych jedla. Já jím všude, všechno a ráda. Ale řekla jsem si asi před měsícem, že stop a začínám cvičit. Tak jsem nějak cvičení zařadila do režimu a to tak, že ke mně chodí trenérka. Teď je shodou okolností nachlazená, takže jak jinak – něco do toho zase vlezlo.
Cvičení doma mi vyhovuje. Je to super cvičení, takový to s elektrickýma výbojema. Místo hodiny, nebo devadesáti minut cvičíte třeba minutu dvacet. Takže se to dá zvládnout, i když mi Pepíček při tom leze na záda.
Taky jsem se krotila v jídle. Tekly mi jako vždy sliny nad chlebem s máslem. Když jsem pak dětem dělala bramborovou kaši, tak jsem neodolala. Nemám vůbec žádnou disciplínu. Takže když se cvičení přerušilo, najedu na režim až po Vánocích. A to je dost hrozný, to je čas, kdy sisi lidi dávají novoroční předsevzetí. A já nejsem člověk, který jede v předsevzetích.
Ještě že máme hlídací babičku na Silvestra
Zatím nevím, jak budeme trávit Silvestra. Mě to vždycky přijde taková zábava na povel. Manžel navrhnul, že můžeme jet k nám na vesnici na srub. Tak uvidíme, tam určitě bude nějaká trachtace na hřišti. Ještě, že máme babičku a můžeme nám na Silvestra pohlídat.
Minulej týden jsme byli na trhu. Vystála jsem všechny ty fronty a byl tam se mnou muž s Pepíčkem v kočárku. Několikrát jim říkám: „Jděte se podívat tamhle na betlém.“ Byl odtud asi 10 metrů. Dělali, že mě neslyšej, samozřejmě. Nějaká paní ve frontě za mnou se smála, jak jsou všichni chlapi stejný. K betlému se pak přece jen vydali a Pepíček tatínkovi cestou všechno vysvětlil. Kdo je Ježíšek, že brzo přiletí a přinese dárky.
Vánoce pomalu přicházejí a už se moc těšíme.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
