Marcela se rozvedla a zůstala se synem sama. Po čase ji oslovil o generaci starší muž s nabídkou, zda by se z nich nemohli stát partneři.
První manželství se mi nevydařilo. S manželem jsme vychovávali syna, ale když mu byli čtyři roky, rozvedli jsme se. Dva roky jsme se plácali v emocích, než jsme našli odvahu to oficiálně oznámit rodině a podat žádost o rozvod.
Manželství mi nevyšlo, ač jsme se snažili
S manželem jsme si slíbili, že ač už dál nepůjdeme společně, náš syn pro nás bude vždycky na prvním místě. Při rozvodu jsme se v klidu dohodli na jeho výchově i majetkovém vyrovnání. Oba jsme museli udělat kompromis, ale stálo to za to. Bez jediné hádky jsme byli rozvedení.
Asi po dvou letech jsem opět naskočila do života
Asi rok mi trvalo, než jsem přijala fakt, že jsem sama. A za další rok jsem si uvědomila, že je na čase začít zase důvěřovat lidem. Nechtělo se mi, ale byl čas naskočit do života. Už jsem netajila to, že jsem rozvedená. Takže když na to přišla řeč, měla jsem sílu říct, že jsem na výchovu syna sama a že se mi manželství rozpadlo. Tímto způsobem se pravděpodobně informace dostala mezi lidi.
Asi o dvě ulice dál bydlela moje známá ze školy. Občas jsme spolu prohodily pár slov, ale jinak jsme o sobě moc nevěděly. Jednoho dne jsem ji potkala a ona se mě zeptala: „Marcelo, slyšela jsem, že jsi rozvedená. Říkala jsem to svému tátovi, znal tvého bývalého manžela a nechtěl tomu uvěřit. Je to prý fajn chlap.“ Co na to říct. Jen jsem pokrčila rameny a dál to nekomentovala.
Pokusil se mě sbalit tatínek známé
A najednou jsem začala tatínka známé všude potkávat. Neustále se procházel po ulici. Měl psa, tak akorát změnil trasu venčení. Při pozdravu se na mě usmíval od ucha k uchu. Vrhal na mě významné pohledy. Přišlo mi to absurdní, jelikož byl asi o 30 let starší než já. Asi za měsíc se se mnou dal do řeči. Ze slušnosti jsem s ním konverzaci vedla, ale byla mi nepříjemná. Sjížděl mě mlsným pohledem odshora dolů.
Při dalším setkání už to na mě vybalil rovnou: „Marcelko, slyšel jsem, že jste zůstala sama se synem. Moc se mi líbíte, jste pěkná. I o syna bych se postaral.“ Nevěřícně jsem na něj koukala. Doufala jsem, že zůstane jen u pohledů. S omluvou jsem jeho nabídku odmítla. Jak si může myslet, že má šanci u ženy o generaci mladší? Vždyť za pár let bude v důchodovém věku. Nechápu sebevědomí některých lidí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.