Marie si je jistá tím, že se setkala s babičkou tu noc, co zemřela v nemocnici. Svědkem je Mariin pes, který babičku vždy pozná a vítá jí radostným kňučením.
Nechápala jsem, co dělá babička u mě doma ve dvě ráno. Alík vyšiloval radostí jako obvykle a já si myslela, že si asi spletla čas. Jenže ona se přišla rozloučit, ráno mi zavolali z nemocnice smutnou zprávu.
Babičku jsem milovala snad víc než mámu
Neměla jsem pohádkové dětství, jen díky babičce na něj mám hezké vzpomínky. Rozmazlovala mě, milovala a udělala by pro mě první poslední. V dospělosti jsem se jí snažila dobrotu maximálně oplácet. Každý týden jsem ji pravidelně navštěvovala a pomáhala jí se vším, co bylo v mých silách. Věděla jsem, že už se jí pletou slova nebo občas neví, co je za den.
Proto mi nebylo až tak divné, že na mě zazvonila uprostřed noci. Alík, můj starý oříšek, babičku zbožňoval. Nosila mu sice vždy nějaké úplatky, ale myslím, že psi poznají dobrého člověka. Ještě než jsem otevřela dveře, Alík kňučel a točil se radostí dokolečka, jako to dělával při každém setkání s babi. Lekla jsem se, že se něco stalo, ale ona mě s úsměvem objala.
„Donesla jsem si ty jablka,“ řekla klidně a šla dál do kuchyně, kde postavila vodu na čaj. Tma za okny byla v zimě běžná a pyžamo jsem na sobě někdy měla i celou sobotu, takže se ničemu nedivila. Seděly jsme v kuchyni a povídaly si, jako obvykle. Alík spal spokojeně babičce na klíně. Babička mi pak řekla tajemství, o kterém jsem neměla potuchy.
Dozvěděla jsem se pravdu o svém otci
Když jsem se narodila, nebyla jsem vůbec podobná tátovi. Všem to připadalo podezřelé, ale nikdo neměl odvahu zeptat se na rovinu. To se zkrátka nedělá. Všichni si ale šuškali, že mám jiného tatínka. Máma se o tom dozvěděla a udělala velkou scénu. Nikdo už o tom pak nikdy nemluvil. Jednou se ale máma svěřila babičce a ta teď jediná kromě ní ví, že jsem přišla na svět „omylem“.
Máma se svým úletem nechtěla chlubit a raději ho vymazala z paměti, sama sobě namluvila, že se to nikdy nestalo. Fakt je ten, že mým otcem je tátův bratr. Málem jsem spadla ze židle, když mi to babička klidným hlasem povídala. Tak proto jsem nikdy s tátou nevycházela a máma byla celý život tajemná a odměřená? Pak mě ale napadlo, že si babička ve svém věku už může vymýšlet.
Načetla mnoho románů, viděla dost seriálů a kdo ví, co považuje za pravdu. Venku svítalo, šla jsem si lehnout. Babička už toho v noci moc obvykle nenaspala a říkala, že si u mě pustí rádio. Když jsem se ráno probudila, rádio potichu hrálo v kuchyni, ale babička nikde. Za pár minut mi volali z nemocnice, že babička měla v noci infarkt a je po smrti. Tvrdila jsem jim, že musí jít o omyl.
Na pohřbu jsem si uvědomila nepříjemnou věc
Byla jsem neskutečně šťastná, že se se mnou a Alíkem přišla babička v noci rozloučit. Na pár dní mě přepadl žal a docela jsem zapomněla na náš noční rozhovor. Až na pohřbu, když jsem viděla všechny příbuzné, jsem si ho vybavila.
Ve chvíli, kdy máma stála vedle svého švagra a něco mu říkala, došlo mi, že na tom něco bude. Chovali se k sobě důvěrně, nechápu, že jsem si toho nikdy dřív nevšimla. Je dost možné, že ti dva spolu měli poměr mnohem delší dobu. Nicméně jsem pro zachování tajemství a mámu vyslýchat nebudu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.