Facebook
Instagram
Marie žila dlouho v nudném manželství. I když se snažila probudit ve svém manželovi život, jeho nic nezajímalo. Pak potkala pohledného chlapa, který je jeho pravým opakem.
Po dlouhých letech manželství nastal čas, kdy všechno zevšednělo. Motýli v břiše a vzrušení z toho druhého se stávají vzpomínkami a každodenní život se omezil na společnou večeři a ranní polibek před odchodem do práce. Někdy ani to ne...
Od svatby uplynulo 15 let
Neměli jsme děti, ale vždy jsme žili v klidu. Nikdy mezi námi nebyly vážné hádky nebo konflikty a všechny drobné rozepře jsme rychle urovnali. Myslela jsem si, že jsme harmonický pár, a přesto... něco mi chybělo. Tadeáš (40) jako by mě přestal vnímat jako ženu. Stala jsem se pro něj jen dalším kusem nábytku...
Samozřejmě jsme spolu mluvili, on se s nikým jiným nestýkal, ale v našem vztahu chyběl oheň nebo alespoň malý plamínek. Nejdřív jsem si myslela, že bych měla něco změnit na svém vzhledu. Obarvila jsem si a ostříhala vlasy a koupila si nové šaty. Tadeáš jen poznamenal: „Ó, nový účes...“
A to bylo z jeho strany vše. O nic se nepokoušel, stále jsem byla ta stejná a hodná žena po jeho boku.
Dalším nápadem bylo koupit si punčochy. Je známo, že tento prvek ženského šatníku vždy stimuluje mužskou touhu. Jednoho dne jsem se po práci převlékla a jakoby náhodou jsem si před ním začala doma sundávat punčochy. Jen se na mě podíval a odešel z místnosti...
„Možná bys ho měla přimět k žárlivosti,“ navrhla moje kamarádka Kačka (39).
Samozřejmě! Ale jak to udělat? Nikam spolu nechodíme, v restauraci jsme byli naposledy před lety.
Vymyslely jsme intriku
S Kačkou jsme se domluvily, že mi bude z jiného čísla posílat tajemné SMSky ve stylu: „Kdy se zase setkáme? Nemůžu se dočkat...“
Následující týdny jsem každý večer trávila s nosem v telefonu. Tadeáš nemohl přehlédnout, že si s někým píšu, ale ani jednou se mě na to nezeptal. Po měsíci jsem toho měla dost. S Kačkou jsme ukončily celou tu frašku, protože to nemělo žádný smysl. Můj manžel zůstal ignorantem. Ztratila jsem veškerou naději na jakýkoliv zájem z jeho strany.
Během této doby moje firma podepsala smlouvu s jinou společností. Do naší kanceláře začali docházet obchodníci z té druhé firmy, mezi nimi i Ondřej (40), kterého nešlo přehlédnout. Ohlíželi se za ním všichni, nejen ženy, ale i muži. Ondřej byl vysoký, měl olivovou pleť a tmavé, lesklé oči. Svou postavou by mohl zahanbit nejednoho sportovce.
„Pořád se na tebe dívá,“ šeptala mi kolegyně, když jsme seděly na konferenci a poslouchaly nudný projev našeho šéfa.
„To se ti jen zdá. Možná se jen náhodou podíval sem, ale nic víc.“
Nemohla jsem uvěřit, že by si takový muž mohl vybrat mě, šedou myšku, když je kolem nás dav přitažlivých asistentek a sekretářek.
„Říkám ti, má na tebe zálusk,“ trvala na svém kolegyně.
„Nech toho... Radši poslouchej, co říká náš šéf.“
Pozval mě na kávu
O dva dny později jsem našla na svém stole lísteček, vlastně labuť složenou z papíru. Uvnitř labutě byla zpráva pro mě: „Káva v 16 hodin? Bistro vedle kanceláře. O.“
Málem jsem spadla ze židle. Naštěstí jsem v místnosti byla sama. Váhala jsem, jestli jít, nebo ne, ale zvědavost zvítězila. Koneckonců, je to jen nezávazná káva. V 16 hodin jsem vešla do kavárny, kde už čekal Ondřej.
„Nevěděl jsem, jestli přijdeš. Jsem rád, že jsi tady.“
„Doufám, že jsi mě sem nepřivedl kvůli práci...“ zeptala jsem se s nadějí.
„Vůbec ne. Jen jsem doufal v příjemný rozhovor.“
Náš rozhovor opravdu byl příjemný. Ondřej byl pozorným posluchačem a fascinujícím společníkem. Ukázalo se, že máme rádi stejné filmy a hudbu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy vedla tak fajn dialog s nějakým mužem, ani se svým manželem.
„Co říkáš na jazzový koncert v pátek? V centru je klub, kam rád chodím,“ navrhl nečekaně, když jsme se chystali odejít.
„No... vlastně proč ne...“ váhala jsem. Ale na druhou stranu mě představa dalšího večera s manželem, který o mě vůbec nejeví zájem, téměř děsila.
„Jdu v pátek na koncert,“ oznámila jsem Tadeášovi den před koncertem. „Uhm,“ zamručel. Nezeptal se, s kým, kam, na jaký koncert, prostě nic...
Požádal mě o ruku
Nakonec jsme se začali scházet pravidelně. Myslela jsem si, že o nás nikdo neví, protože v práci jsme se to snažili utajit.
„Byla jsi na rande s Ondřejem? Myslím, že jsem vás včera viděla v restauraci,“ chvěla se vzrušením kolegyně. „Řekni, jaký je?“
Už jsem nemohla dál skrývat, že mám s Ondřejem románek. Všechno jsem jí řekla.
„Ale co Tadeáš? Rozvedete se?“
„Nemám tušení. S Ondřejem jsme o budoucnosti nemluvili...“
Vůbec jsem nevěděla, co s tím mám dělat. O naší budoucnosti jsme s Ondřejem nikdy nemluvili.
„Trápí tě něco? Vypadáš ustaraně,“ zeptal se, když jsme se opět setkali.
„Celá kancelář pravděpodobně ví o našem románku. A my jsme nikdy nemluvili o budoucnosti...“
„Vezmi si mě...“ řekl nečekaně.
„Zbláznil ses? Jak...“
„Rozvod je jen formalita, když nejsou děti. Vím to, protože jsem tím prošel. A zdá se, že vaše manželství už dávno existuje jen na papíře.“
„No... ano... Nevím. Musím si to promyslet.“
Naše manželství už nemělo smysl
Nakonec jsem se rozhodla. „Tadeáši, odcházím. Chci se rozvést,“ řekla jsem manželovi po několika dnech přemýšlení.
„Rozvést? Jak to?“
„Nejsme pár v žádném smyslu toho slova, jen žijeme pod jednou střechou. Už tě vůbec nezajímám...“
„Ne, to není tak...“ pokusil se začít, ale došla mu slova.
„Už jsem se rozhodla. Do konce měsíce se odstěhuji.“
Tadeáš neprotestoval. Ani se nezeptal, jestli někoho mám. Jakoby mu bylo úplně jedno, co se stane. Vůbec nechápu, jak se z veselého dvacetiletého kluka mohl během patnácti let stát takový mrzout. Ondřej byl ve stejném věku jako on, a přesto zářil energií!
Rozvod se skutečně ukázal jako pouhá formalita. Tadeáš vypadal u soudu strašně, byl rozcuchaný a neupravený. Jak se mohl během těch let tak změnit?
Dva měsíce poté jsme se s Ondřejem vzali. Můj život nabral nový směr plný vzrušení. Každý víkend někam jedeme: buď k přátelům na chalupu, na kajaky nebo na túry do hor. Během týdne chodíme na koncerty nebo do divadla. Vysedávání před televizí v našem manželství nemá místo. Konečně mám pocit, že život po čtyřicítce má stále smysl...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Související články
