Marie celý život bojovala s nejrůznějšími záněty a neustále ji bolelo břicho. Nakonec objevila zdroj problému. Bohužel tím to nekončilo. Tchyně Mariinu potravinovou intoleranci ignoruje a podává jí nevhodné jídlo.
Celý život mám na kůži červené pupínky. Takovou krupičku. Hlavně na pažích a lýtkách. Na internetu jsem si přečetla, že je to projev toho, že tělo špatně vstřebává lepek.
Tchyně sabotovala mou snahu vyhnout se lepku
Když jsem třeba dva měsíce nejedla pečivo, kůže se mi viditelně zlepšila. Nicméně nemám pevnou vůli, a tak po čase jsem opět najela na tradiční způsob stravování a krupička se vrátila. Takto jsem žila roky. Období striktní stravy a období obžerství. Nic dramatického. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, jen ten estetický.
Už v této době kdykoliv jsme s manželem a dětmi byli na návštěvě u tchyně, vysmívala se mé snaze trochu ulevit tělu. Když jsem nesnědla bábovku ke kávě, slyšela jsem uštěpačné poznámky. Když jsem si místo chlebíčku vzala zeleninu či ovoce, ihned to tchyně negativně okomentovala. Neustále jsem ji omlouvala s tím, že je to stará generace, která stravu neřeší.
Začalo mi dělat problém i mléko
Jenže před dvěma lety se mi přitížilo. Nejenže jsem začala mít občasné vyrážky, ale často mě po jídle bolelo břicho. Nejdříve v oblasti žaludku, někdy na levé straně, častěji na pravé pod žebry, a dokonce se přidaly i časté průjmy. Zašla jsem proto za lékařkou a žádala krevní testy na potravinové intolerance. Lékařka mému požadavku nevyhověla s tím, že test je drahý a mám sama vypozorovat, jaká potravina mi dělá problém.
A tak jsem vyřadila lepek. Nepomohlo to. Dále jsem zkusila čokoládu. Nepomohlo to. Udělalo se mi lépe, až když jsem přestala jíst mléčné výrobky. Po měsíci jsem měla naprosto spokojené bříško. Na trhu je mnoho mléčných výrobků bez laktózy, a tak pro mě bylo jednoduché nahradit nevhodné výrobky těmi vhodnými. Dokonce jsem si na návštěvy vozila s sebou i sójové mléko do kávy.
Tchyně mi lže ohledně složení jídel
Přesto se mi opakovaně stalo, že mi tchyně nalila do kávy polovinu sójového mléka a přidala smetanu v prášku. Nebo udělala nepečený tvarohový dort a tvrdila, že koupila bezlaktózový tvaroh, abych si pochutnala i já. Samozřejmě jsem po návštěvě strávila večer na záchodě a měla pocit, že uletím. Evidentně jsem nebyla schopná strávit laktózu a projevilo se to nepříjemnou plynatostí.
Když nás tchyně pozvala na oběd, bála jsem se. Byla svíčková s knedlíkem. Před manželem jsem se tchyně ptala, zda použila bezlaktózové mléko a smetanu. Tvrdila mi, že ano. Tvrdila to tak vehementně, že jsem jí uvěřila. Večer na toaletě mě však přesvědčil o tom, že opět lhala. Nezbude mi nic jiného než u tchyně nejíst vůbec. Chápu, že má speciální strava může někoho obtěžovat nebo že je finančně náročnější. Nemám problém si přinést svůj oběd. A tchyně ať uvaří pro svého syna a vnoučata. Ale ať je upřímná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.