Marie (55): Myslela jsem, že budu babičkou, místo toho dcera odešla od manžela za ženou. Nedokážu to přijmout

Když se moje dcera vdala, měla jsem obrovskou radost. Byla jsem přesvědčená, že našla toho pravého a že budou šťastná rodinka. Koneckonců, ona sama mi často říkala, jak si s manželem rozumí. A já už se začala těšit, jak budu vozit kočárek. Každá maminka si přece přeje, aby její děti byly šťastné, a vnoučata jsou jen taková třešnička na dortu.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (45): Dcera udělala průšvih. Teď nás celá vesnice nenávidí a nejraději bych se odstěhovala

Myslela jsem, že je to jeho vina

Dan byl vážně pohodový a spolehlivý chlap. A hned jsem si ho také zamilovala. Konečně někdo, kdo vnese té mé chaotické dceři pořádek do života, říkala jsem si v duchu. Dan byl navíc velmi šikovný, a tak vlastníma rukama zrekonstruoval byt, který si pořídili. K dokonalé idylce chybělo opravdu jen miminko...

Jenže místo toho přišla studená sprcha. „Mami, musím ti něco říct,“ řekla mi jednoho dne, když jsme byly samy. Hned jsem chtěla radostí vykřiknout, že je určitě těhotná. Ale podle jejího výrazu mi došlo, že tahle zpráva to nebude.

„Odcházím od Dana,“ oznámila mi Eliška bez okolků. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč? Vždyť všechno bylo v pořádku, takový skvělý chlap. „Neříkej mi, že tě podvedl? To bych do něj neřekla!“ ptala jsem se s velkými obavami. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohla být její vina.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (50): Asi se zblázním. Dcera odjela studovat do Hongkongu a vrátila se těhotná. Moje vnouče bude mít šikmé oči!

Její důvod mi vyrazil dech

Očekávala jsem, že mi dcera začne vyprávět o nějaké Danově chybě nebo problému, který je rozdělil. Ale to, co mi řekla, mě úplně dostalo. „Není to jeho vina, mami,“ začala tiše. „Jde o mě... zamilovala jsem se... do ženy,“ řekla a dívala se raději do země. Zůstala jsem zírat. Nemohla jsem tomu uvěřit. „Cože? Do ženy?“ vyhrkla jsem. Bylo to, jako by mě někdo udeřil. Moje dcera, která byla šťastně vdaná a teď odchází za jinou ženou? Co je to za nesmysl? O holky přece nikdy zájem neměla...

Nemohla jsem se s tím smířit. Připadalo mi to, jako by se mi všechno zhroutilo. „A co vnoučata? Myslela jsem, že brzy budu babičkou,“ řekla jsem jí, zoufalá z toho, co slyším. Ale Eliška se na mě jen smutně podívala. „Nevím, mami. Teď se chci soustředit na sebe.“ Došlo mi, že moje sny o vnoučatech se možná nikdy nesplní.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (44): Naše dcera nezvládla stěhování na vesnici. Začala se sebepoškozovat a my museli jednat

Stydím se a mám strach z okolí

Teď nevím, co mám dělat. Žiju na malém městě, kde každý každého zná. Bojím se, co na to řeknou ostatní. „Co když se mě někdo začne ptát na Elišku a rodinu? Co jim mám říct?“ ptala jsem se sama sebe celé týdny. Nemohu se zbavit strachu, že se budu muset zodpovídat za něco, co sama nechápu. A co hůř – stydím se. Bojím se, jak lidé kolem mě budou reagovat. A tak si raději něco vymyslím. Možná to svedu na Danovu nevěru. Je to kruté, ale určitě lepší než říct pravdu. Ty pomluvy a divné pohledy bych nepřežila. Vím, že někteří lidé dokážou být zlí a tohle je pro ně skvělé sousto k drbům a ošklivým narážkám.

Zároveň ale cítím bolest. Nejen kvůli tomu, že moje dcera odchází od svého manžela, ale hlavně kvůli tomu, že jsem ji ztratila tak, jak jsem ji vždycky znala. Myslím také na Dana, musí to být pro něj velmi těžké. „Mami, tohle je moje rozhodnutí. Konečně se cítím opravdu šťastná,“ řekla mi jednou, když jsme o tom znovu mluvily. Měla bych jí to jako správná máma přát, ale pořád to nedokážu. Snad pomůže čas.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (25): Přiznal jsem rodičům, že jsem gay. Otcova prudká reakce mě hluboce ranila