Marie je zoufalá z chování své snachy Lenky. Její snaha o vytvoření velké šťastné rodiny Marii finančně ničí. Marie se stydí problém řešit, i přes to, že ji citelně zasahuje do rozpočtu.
Snachu Lenku mám ráda, ale její snaha o velkou šťastnou rodinu nemá hranice. Ať si svou představu buduje za svoje peníze a hlavně si na to čerpá svou energii.
Představy snachy jsou rozdílné od mých
Můj syn David je s Lenkou šťastný. Jsem za to ráda. Jejich rodina funguje. Mají spolu tři děti, postavili dům a je na nich vidět, že jsou spokojení. Opravdu jim to ze srdce přeji, a když stavěli dům, pomáhala jsem jim, seč mi síly stačily. Jak finančně, tak pomocí, která spočívala v hlídání dětí. Aby si mladí mohli splnit svůj sen, dala jsem jim veškeré svoje úspory. Nezbylo mi nic. Musím vyjít jen z důchodu. A to je při dnešních cenách mnohdy složité. Obzvláště, když nechám měsíčně v lékárně jen za léky okolo dvou tisíc. Nestěžuji si, jen to konstatuji.
Syn David na Lenku kouká jako na svatý obrázek a co Lenka řekne, to platí. Zkrátka můj syn skáče, jak jeho žena píská. Ani do toho nekecám. Jen pozoruji beze slov. Jen kdyby syn nepřevzal tu Lenčinu blbost ohledně velké šťastné rodiny. Snacha totiž vymyslela, že bychom se měli vídat v širokém kruhu rodinném. Ne jen o jmeninách či narozeninách dětí, ale pravidelně i během roku. A to je pro mě kámen úrazu. Protože z našeho rodu jsem zbyla už jen já a syn David, který je jedináček. Jeho otec zemřel před mnoha lety a s ostatními členy rodu o sobě víme, ale navštěvujeme se jen o Vánocích a jednou v létě.
Zajeté vztahy v mojí rodině mi vyhovují
Se sestrou se vídáme dvakrát do roka včetně rodin našich dětí. Na střídačku se pozveme na návštěvu. Jeden rok uspořádám setkání jak v létě, tak o vánočních svátcích a vím, že další rok jsem zvaná. A když se chceme se sestrou vidět jen my dvě, zatelefonujeme si a zajdeme na kávu do kavárny. Jednoduše a na pohodu. Jenže Lenka to má jinak. Její rodina je rozvětvená. Lenka je ze tří dětí. Oba její rodiče žijí a oba pochází z početné rodiny. Nevím, jak často se mezi sebou navštěvují, ale mám tušení, že moc často ne. Jelikož každý víkend jsou mladí v neděli u mě.
Zavedli tradici, že nedělní oběd je v mé režii. Většinou hlídám vnoučata od sobotního odpoledne do neděle. Proto si musím oběd připravit již v sobotu dopoledne. A v neděli po odpolední kávě syn s rodinou odjedou domů. Jsem opravdu ráda, že se máme rádi a mladí se mnou tráví čas. Jenže Lenka začala na návštěvy ke mně vodit i svoje příbuzné. Vždy zavolá dva dny předem, že se staví a doveze mi na kus řeči svoji maminku. Maminka nikdy nedorazí sama. Pokaždé s ní přijede nějaké dítě, aby utužilo vztahy s Lenčinými dětmi. A tak se stane, že mám na návštěvě několikrát do měsíce docela početnou skupinu Lenčiných příbuzných.
Nezvané návštěvy mě ničí rozpočet
Tyto nezvané návštěvy pro mě znamenají jediné. Musím zajistit minimálně občerstvení ke kávě v podobě zákusku a chlebíčku. Zkraje jsem chodila občerstvení kupovat, ale finančně mě to vyčerpávalo. Takže jsem nucena v průměru jednou týdně upéct něco sladkého a udělat tác chlebíčků. Jenže při ceně dnešních potravin to není levná záležitost. Ať se snažím šetřit sebevíc, pod pět set korun se nedostanu. Takže měsíčně mě stojí Lenčino utužování rodinných vztahů dva tisíce. Nechci to přepočítávat na peníze, ale musím. Spolu s opulentními nedělními obědy vydávám měsíčně nehoráznou sumu za jídlo.
A to takovou, že si v podstatě nemohu dovolit jet s kamarádkami na dovolenou. Neušetřím na ni. Stydím se to říct synovi, aby si nemyslel, že jsem lakomá. Navíc, když jsem synovi naznačila, jestli ví o tom, že ke mně jezdí Lenka se svými příbuznými na návštěvy, vyslechla jsem si jeho chvalozpěvy ohledně své manželky a o tom, jak se snaží spojit dvě rodiny v jednu. To je samozřejmě chvályhodné, ale ne na moje náklady a energii. Klidně přijedu ke snaše na návštěvu a pobavím se s jejími příbuznými jako host. A budu usměvavá a zábavná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.