Marina (19): Být z velmi bohaté rodiny není žádný med. Mám přesně dáno, jak se oblékat, s kým stýkat i co studovat

bohatá, sebevědomá
Zdroj: Freepik

Kdekdo sní o hromadě peněz a životě v luxusu. Být bohatý sice bude vždy lepší než být chudý, ale nikdy ne ideální. Co dovede s životem udělat zlatá klec, může vyprávět i studentka Marina.

Michaela Karásková
Michaela Karásková 12. 09. 2024 07:00

Už od narození jsem tím, čemu se mezi lidmi říká zlatá mládež. Rodiče vedou úspěšný podnik s letitou tradicí a velké slovo nemají jen v ní, ale i v jiných společenských kruzích, což znamená, že jsme elita, a já mám tím pádem už předem dané, co bude mou profesí, jak mám vypadat, jak se chovat, dokonce i to, jaké věci si smím a nesmím pořizovat. Říkáte si, že bohatá holka stejně nemůže mít složitý život? Ale může…

Rodiče mi nalajnovali celý život

Jen pro porovnání. Už od mala se přátelím s Elenou, což je také jediná kamarádka, kterou mi naši se skřípěním zubů povolili. Není z movité rodiny, vlastně spíš z chudé. Jenže to, co jí schází v peněžence, snadno dohání intelektem a uměleckým nadáním. Kdo například zažil, jak snadno dovede z laciných šatů udělat model na červený koberec, ví, o čem mluvím. Elena je navíc krásná holka, od které je hodně se co učit. Proč? Protože i z „drobečku“ je schopna vyčarovat hostinu, aniž by výsledek působil lacině. Je geniální a navrch vzdělaná, čímž si dovedla získat i mé strohé rodiče.

Je skoro dokonalá a o řadě věcí si rozhoduje sama, což jí fakt závidím. Zatímco já mám dáno, že musím po gymnáziu na ekonomku, ona má volnou ruku. Rodiče ji nikam nesměrují a rozhodnutí zůstává na ní. Volnost měla také odjakživa v tom, s kým a kam půjde, jestli do kina nebo divadla. To já mohu ven pouze v doprovodu sluhy a většinou jen na premiéry, protože chodit v běžné časy s ostatními lidmi prý není dost nóbl.

Jednou jsem si koupila kecky a byl oheň na střeše

O tom, co je mě hodné, a co nikoliv, slýchám odmalička. Jenže čím větší luxus máte, tím studenější je. Nikdy jsem například nedostávala hračky jako běžné děti, ale vždy jen nejdražší „vzdělávací“ stavebnice či hry. A stejná situace panuje v oblečení. Naši mi například nikdy nedovolili šaty s potisky ani nic, co by lahodilo mému oku, nýbrž jen usedlé společenské šaty. Sice vždy z prestižních módních butiků, jenže…

K čemu jsou drahé věci, když se vám nelíbí?! A tak zatímco Elena si může hrát na dámu s málem, ale přitom nosit kousky, které jí dělají radost, já chodím sešněrovaná v tom, co odpovídá naší společenské úrovni. Jedinkrát jsem si tajně koupila krásné sportovní kecky a hned letěly do koše. Na nové jsem už pak dlouho neměla, protože mi naši zabavili kartu a dávali jen malou hotovost. Nakonec jsme se s Elen smály, že máme „rozpočet“ stejný, protože ona často neměla a já zase mít nesměla…

Zlatou klec bych ihned vyměnila

Upřímně, vyrůstat v bohaté rodině je peklo. Otec se mi snažil vštípit, jak hrát golf, ale já byla odjakživa „levá“, stejně tak na poučky z etikety, kterou jsem musela povinně navštěvovat. Základní slušné chování mi problém nečiní, ale rozeznávat typy lžiček u stolu mi přijde v 21. století absurdní. Možná, že lidé, kteří k penězům přijdou až během života, mohou žít za sebe. Já ne, a proto bych zlatou klec, v níž mám nalajnováno dokonce i to, za koho se vdát, nejraději vyměnila za život chudé holky, která si ke studiu přivydělává brigádou. Jasně, peníze by chyběly, ale na druhé straně bych je mohla používat tam, kam mé srdce opravdu chce.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Související články

Další články