Facebook
Instagram
Marta si myslela, že našla skvělého muže a vztah bude bez mráčků. Jenže idylku narušila nová sousedka. Příliš ochotný přítel u ní tráví víc času, než je zdrávo, a Martě začíná docházet trpělivost.
Když jsem poznala Lukáše, byla jsem přesvědčená, že lepšího chlapa už nenajdu. Vtipný, šikovný a ke všemu ještě pohledný. Po měsíci vztahu jsme si byli tak blízcí, že mi připadalo úplně přirozené, když jsem ho pozvala, aby se ke mně nastěhoval.
Všechno bylo ze začátku perfektní
„Bude to skvělé, Marti,“ usmál se a objal mě. „Už žádné tahání tašek sem a tam.“ A měl pravdu. První týdny společného bydlení byly jako sen. Všechno klapalo, bydlení bylo pohodové a já si začala plánovat budoucnost. Jenže pak naši idylku začala ničit nová sousedka.
Do bytu nad námi se nastěhovala mladá blondýnka. Hned od prvního dne byla Karolína hrozně milá, ale něco mi na ní nesedělo. Před Lukášem samozřejmě vypadala jako bezbranná a neschopná sama cokoliv opravit.
„Marti, víš, jak se mě ptala na tu kapající baterii?“ nadhodil Lukáš jedno odpoledne. „Pomůžu jí s tím. Vypadala úplně zoufale.“
„Fakt? Ona tě o to poprosila, nebo ses nabídl sám?“ zeptala jsem se s mírnou ironií. Lukáš jen pokrčil rameny a mrknul na mě. „Neblázni, je to jen pomoc. Vždyť víš, jaký jsem dobrák.“
Když „pomoc“ trvá hodiny
Jenže Karolína nejspíš zjistila, že Lukáš je opravdu šikovný, tak proč toho pořádně nevyužít. Příště to zas byla prosba o přivrtání poliček nebo sestavení skříně. Lukáš zmizel o patro výš a já si šla po svých. Jenže, když se jednou nevracel ani po dvou hodinách, začala jsem zuřit. Vyšla jsem nahoru a zazvonila na její dveře. Karolína mi otevřela s úsměvem a Lukáš stál vedle ní, celý zaprášený. „Promiň, Marti, trochu se to protáhlo. Děláme ještě světla.“
„Děláme?“ zopakovala jsem a snažila se ovládnout vztek. „Ty jseš i elektrikář, nebo co?“ Lukáš se jen uchechtl. „Klid, ještě chvíli a jsem doma.“
Ten večer jsem s ním skoro nepromluvila. „Tohle je naposledy, co jí pomáháš,“ vyjela jsem na něj. „Jsem tvoje přítelkyně, ne služka, která čeká, až se vrátíš od sousedky!“ Lukáš si povzdechl: „Proč jsi tak protivná? Je to jen pár úprav, o nic nejde. A navíc mi za to i dobře zaplatí.” Hned mě samozřejmě napadlo, že určitě neplatí penězi, ale úplně něčím jiným. Ale raději jsem už mlčela.
Nedokážu mu věřit
Lukáš k sousedce odbíhá dál, zatímco já sedím doma a představuji si, co vše se tam ve skutečnosti děje. Mám toho plné zuby. Kdykoliv ji slyším mluvit na chodbě, mám chuť vybuchnout. Kdykoliv se potkám s Lukášem po dalším jeho „výletě nahoru“, cítím vztek a bezmoc. Jenže co mám dělat? Podle Lukáše jsem jen hysterická žárlivka. Tvrdí stále, že o nic nejde a je to jen sousedská výpomoc a dobrá brigáda.
Ale já mu prostě nedokážu věřit. Ani jí. Myslím, že je to potvora a moc dobře ví, co dělá. A tak máme doma pořád dusno. Pořád doufám, že Lukáš prozře a uvědomí si, že není žádný „hodný opravář pro sousedky“, ale můj partner. Jinak bude muset odejít. Pokud se ale nastěhuje o patro výš, čeká mě ještě větší peklo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Související články
