Marta (33): Švagr mi zničil život. Políbil mě na tchánově pohřbu a tchyně to všechno viděla

Pohřeb je chvílí, kdy vzpomínky na zesnulého vyvolávají slzy a zamyšlení. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, jak se cítím, nevěděla bych, co odpovědět...

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Švagr mě vydírá. Měla jsem s ním úlet, teď mě chce zničit

Na pohřbu jsem se necítila dobře

Po smrti mého tchána se všichni snažili být silní, ale mně se zdálo, že mě tíha vzpomínek každou chvíli drtí víc a víc. Seděla jsem u stolu na smuteční hostině a snažila se nemyslet na to, že je to skutečně poslední rozloučení. Všichni tiše mluvili, nebo se ponořili do vzpomínek.

Vždycky jsem si připadala jako součást této rodiny, ale ten den mezi námi byla jakási neviditelná bariéra. Můj manžel seděl vedle mě, byl ztracený ve vlastním smutku. Jeho bratr Adam se mi zdál jiný, jako by se po smrti otce změnil v někoho úplně cizího.

Začalo se mi dělat těžko od žaludku, hlasy kolem mě se měnily v tlumený šum. Rozhodla jsem se vyjít ven na vzduch, na chvíli uniknout z té dusivé atmosféry. Zapálila jsem si cigaretu, doufala jsem, že mi pomůže uklidnit nervy. Večerní vzduch byl chladný, osvěžující. Po chvilce jsem cítila, jak ze mě napětí trochu opadává. Snažila jsem se nemyslet na to, co se dělo uvnitř.

Pak jsem zaslechla kroky. „Potřebuješ společnost?“ zeptal se Adam, který právě vyšel ven také.

„Jasně, proč ne,“ odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.

Stáli jsme vedle sebe tiše. Upřeně jsme hleděli na vzdálená světla města, zatímco kouř z našich cigaret se vznášel kolem nás.

„Je těžké uvěřit, že táta už tu není,“ prolomil ticho.

Bylo mi ho líto, tak jsem ho pohladila po ruce. Adam se na mě podíval. „Vždycky jsem obdivoval, jak se se vším vyrovnáváš,“ řekl náhle. „A také ses mi vždycky líbila...“

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (26): Myslela jsem, že mě švagr nesnáší. Ukázalo se, že se tak choval z jiného důvodu

Švagr mě políbil

Než jsem stihla jakkoli zareagovat, ucítila jsem jeho rty na svých. Strnula jsem, hlavou mi proběhlo tisíc myšlenek. Jeho polibek mě zaskočil a znepokojil zároveň. Okamžitě jsem od něj odskočila, srdce mi bušilo jako splašené.

„Adame, co to sakra děláš?“ vydechla jsem.

„Marto, já... omlouvám se, ale prostě jsem si nemohl pomoct. Chtěl jsem ti to říct už dlouho.“

„Uvědomuješ si, co jsi právě udělal? Víš, jaké to má následky?“ skočila jsem mu do řeči. Zlost ve mně jen vřela. „Můj manžel... tvoje rodina...“

„Byl to jen polibek, neber to tak vážně,“ pokrčil rameny. „Nemyslím si, že je to až takový problém.“

Zavřela jsem oči. Jeho lhostejnost mě zasáhla jako rána pěstí. Cítila jsem se podvedená, jako by se mi v jediném okamžiku rozpadl svět.

„Tohle není jen polibek,“ řekla jsem vážně. „Tohle mění všechno. A já nevím, co s tím mám dělat.“

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (35): Švagr pomlouval každého v okolí a já mu věřila. Pak se ukázalo, co říká o mně

Tchyně všechno viděla

Po hádce s Adamem jsem se vrátila dovnitř a schovala se do rohu místnosti, co nejdál od pohledů ostatních lidí. Cítila jsem se ztracenější než kdy dřív. Pak jsem uviděla, jak ke mně míří tchyně. Polilo mě horko.

„Marto,“ oslovila mě vážným hlasem. „Můžeme si promluvit?“

Přikývla jsem a schovala za záda třesoucí se ruce. Věděla něco o tom, co se stalo venku?

Pak se mi zadívala přímo do očí a pronesla větu, po které mi ztuhla krev v žilách: „Viděla jsem tě s Adamem...“

„Nebylo to tak, jak si myslíš,“ začala jsem se obhajovat, ale i mně samotné to znělo nedůvěryhodně.

„Jak jsi to mohla dopustit?“ zeptala se zklamaně.

Její slova mě zasáhla jako rána kladivem. Věděla jsem, že tohle je jen začátek laviny, která může zničit všechno, co jsem s manželem vybudovala. Cítila jsem zoufalství a bezmoc. Jak to mám napravit?

Vyběhla jsem ven. Přivítal mě chladný vzduch, který mi alespoň na chvíli poskytl únik. Slzy, které jsem předtím zadržovala, mi konečně začaly stékat po tváři. Jak mohla jedna chvíle zničit celý můj život? Co mám teď dělat?

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (29): Švagr brečel, že je v úzkých, a když jsem ho utěšovala, vrhl se na mě. Teď mám strach

Cítila jsem se provinile

Po pár dnech plných nejistoty a pochybností jsem si domluvila schůzku s Adamem. Potřebovala jsem si s ním promluvit o tom, co se stalo a co budeme dělat dál. Čekala jsem na něj v kavárně a snažila jsem se psychicky připravit na rozhovor.

„Opravdu lituji toho, co se stalo,“ začal tiše. „Prostě jsem... nepřemýšlel.“

„Tohle není něco, co lze ignorovat,“ odpověděla jsem a snažila se udržet klidný hlas. „Vždyť to viděla i tvoje máma...“

„Přál bych si vrátit čas, ale nemůžu,“ dodal. „Nevím, jak se teď mám podívat svému bratrovi do očí.“

„Musíme si s ním promluvit,“ řekla jsem, i když jsem nevěděla, jak na to. „Nevím, jak mu vysvětlit, co se stalo, ale musím být upřímná.“

Adam přikývl, i když to pro něj muselo být těžké. Jak řekne bratrovi, že mě políbil? A bude mu stačit moje slovo, že to nic neznamenalo?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (33): Švagr mě nalákal na sázení stromků. Měl za lubem ale něco jiného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.