Marta je po operaci a lékaři jí doporučili ozdravný pobyt v lázních. Manžel Stanislav se ale postavil zásadně proti. Nebude měsíc hlídat děti jen kvůli tomu, aby se Marta někde válela.
Nikdy mi nic vážného nebylo. Občas jsem byla nachlazená, ale to bylo vše. Až tento rok mi ukázal, jak špatně jsem si nastavila role v manželství.
Manžel si roky žije jako v bavlnce
Jsem vdaná za Standu už deset let. Máme dvě děti, které chodí na první stupeň základní školy. Žijeme v bytě, a tak jsem veškeré práce doma zvládala levou zadní. Když tak přemýšlím o svém životě, uvědomila jsem si, že jsem si na sebe upletla bič. Se Standou jsme tři roky bydleli a pak se vzali. Takže třináct let si žije jako v bavlnce. Má veškeré pohodlí, které může dostat. Jídlo najde vždy v lednici nebo mu ho ráda připravím a donesu až pod nos.
Oblečení si bere ze skříně a možná za ty roky již zapomněl, že se samo nevypere a nevyžehlí. Domov je vždy uklizený a voňavý. Standa chodí do práce, věnuje se svým koníčkům a ve zbylém čase jsme spolu jako rodina. Ani v souvislosti s dětmi pro Standu nevyplývají žádné povinnosti. Jsem to já, kdo je ráno odveze do školy a odpoledne na kroužky. V mezičase stihnu nakoupit. Po příchodu domů s dětmi udělám úkoly a vařím večeři. Uklízím průběžně. Standa v naší rodině funguje jako tatínek, co si občas pohraje s dětmi a jede s námi na výlet.
Po příchodu z nemocnice jsem byla v šoku
Pracuji v kanceláři, a tak jsem dlouho přikládala bolest břicha sedavému zaměstnání. Pak vše nabralo rychlý spád. Operace, týdenní pobyt v nemocnici a měsíční pracovní neschopnost. Jelikož mi vzali oba vaječníky i dělohu, dlouho jsem se necítila dobře. Po návratu z nemocnice mě čekal šok. Koš na špinavé prádlo nebyl pod hromadou oblečení ani vidět. V kuchyni se válely obaly od jídla a byt byl v naprostém chaosu.
„Stando, to nemyslíš vážně, že mě přivezeš to takového chlívku! To jsi nemohl uklidit?“ vyčítala jsem manželovi. Standa se urazil. Měl prý plné ruce práce s dětmi, a když budu na neschopence, nebude pro mě snad takový problém uklidit a vyprat. „Stejně to musíš, Marto, rozhýbat. Nemůžeš ležet,“ poučil mě Standa. A tak jsem začala fungovat. Když jsem cítila únavu, odpočívala jsem. Na kontrole mi lékař doporučil ozdravný pobyt v lázních a já souhlasila.
Co jsem zasela, to sklízím
„Jsem zásadně proti, abys jela na měsíc do lázní," oznámil mi zvýšeným hlasem Standa. Stála jsem proti němu a cítila, jak se mi můj muž emocionálně vzdaluje. „Stando, mrzí mě, co se z tebe stalo. Kdysi jsi byl prima kluk a teď jsi sebestředný a líný chlap. Zvykl sis na pohodlný život, když jsem ze sebe dobrovolně udělala služku. Žiješ si bez starostí, a když máš pomoci ty mně, tak se stavíš na zadní,“ smutně jsem konstatovala. „Můžeš docházet na masáže a vířivky v místě bydliště. Nemusíš se válet měsíc v lázních. Nezvládnu to tady,“ tvrdě mi argumentoval Standa.
Pak ještě dodal, že jsem si vše zavinila sama. Nikdy jsem ho k ničemu nepustila, a tak neví nic o chodu domácnosti. Naštěstí mi pojišťovna přiřadila pobyt v lázních, které jsou jen dvě hodiny jízdy od mého bydliště. Dohodli jsme se na kompromisu. Manžel obstará v týdnu děti a já o víkendu, když nejsou procedury, přijedu a doma poklidím, vyperu a uvařím. Ale ráda bych trochu změnila svůj přístup k rodině. Musí se zapojit všichni. Kdyby totiž byly lázně dál, nemohla bych přijet. Manžel by nebyl ochoten se měsíc postarat o děti a domácnost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.