Martina má svého přítele Mikuláše ráda. Jen nedokáže skousnout intenzitu velikonočních zvyků a tradic, které se dodržují v jeho rodné vesnici. Byl to pro ni pořádný šok.
Kdysi jsem měla Velikonoce ráda. S mámou jsme hezky vyzdobily byt, táta s bráchou vyrobili pomlázky a jen nás tak lehce pošimrali, aby se neřeklo. Každý rok jsem se na tyto svátky opravdu těšila. Trochu mě to přešlo, když jsem se seznámila s Mikulášem (24).
Přítel mě pozval ke svým rodičům
Mikiho jsem potkala díky našim společným kamarádům, neboť sice chodil na stejnou univerzitu, ale na jinou fakultu. Zaujalo mě na něm, že je ohromně přátelský a dobře se mi s ním povídalo. Jeho vysportovaná figura byla příjemný bonus.
Chodili jsme spolu pár měsíců, když mě pozval na návštěvu ke svým rodičům. Bydlí v jedné malé jihomoravské vesničce a Miki mi o nich hodně vyprávěl. Byla jsem na ně docela zvědavá. A tak jsem souhlasila, že k nim zajedeme o Velikonocích, abychom využili prodloužený víkend.
"Nedělala bych to, bejt tebou," varovala mě spolubydlící Terka (22). "Proč bych neměla jít za rodiči svého kluka?" nechápala jsem. "Tak jsem to nemyslela. Víš, co se o Velikonocích dělá na vesnicích? Pokud už tam musíš jet, vem si neopren," dodala se smíchem. "Snad to nebude tak hrozné. Miki mě ochrání," mrkla jsem na ni a dál si balila věci.
Vzala jsem si velikonoční recepty
Mikiho rodiče mě uvítali jako starou známou. Jeho máma se mě hned ujala, provedla mě domem, ukázala mi staré fotky a já nestačila vstřebávat všechny informace a dojmy. Tak mě to vyčerpalo, že jsem večer šla spát už v devět.
Vzbudila jsem se kolem osmé. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled spala tak dlouho a tak dobře. Následovala vydatná snídaně, pak jsme trochu pomáhali kolem domu a s přípravou na Velikonoce.
Mikiho máma pekla a vařila věci, které jsem znala snad jenom z obrázků. Všechny recepty jsem si od ní vzala a slíbila, že pak sama zkusím něco připravit. Moc jsem si to tam užívala a v neděli mě mrzelo, že už máme před sebou poslední den.
Velikonoce na vesnici mi daly zabrat
Ráno mě ovšem z té pohody rychle vyléčilo. V půl šesté mě vzbudila doslova ledová sprcha. Lapala jsem po dechu a snažila se vymotat z peřiny. Když jsem se konečně trochu uklidnila, viděla jsem Mikiho a jeho tátu, jak stojí u postele, v rukou mají vědra a chechtají se. Pak došlo na pomlázku.
"Ani se nepřevlékej," poradila mi Mikiho máma. Měla pravdu, slunce ještě pořádně nevyšlo a u nás už se vystřídala spousta návštěv. Chlapi polévali ledovou vodou všechny ženy v domě a na oplátku dostávali panáky slivovice. Nevěřícně jsem to všechno pozorovala a drkotala zuby od zimy, protože mokré a studené oblečení se mi lepilo na kůži.
Do příchodu poledne jsem odpočítávala každou minutu. Když jsem konečně byla v suchém oblečení a mohla se v klidu najíst, nebylo mi do řeči. Mikiho máma viděla, že mi to dalo zabrat a omluvně mě pohladila po tváři. Rozpačitě jsem se na ni usmála. Pak mi pomohla naložit opilého Mikiho do auta, přibalila spoustu jídla a mohla jsem vyrazit zpátky do civilizace. Tehdy jsem si slíbila, že to byly moje poslední Velikonoce na vesnici.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.