Sourozenecká nevraživost se může přelít i do dospělosti. Záleží na rodičích, jak celou situaci zvládnou. Někdy se stane, že jsou sami příčinou sváru mezi sourozenci. Martina ví, že u rodičů nikdy nebyla na prvním místě, celé dětství to tak cítila a nejinak je tomu nyní v dospělosti.
Můj bratr Michal (35) byl vymodlené dítě. Já byla nějak navíc. Celé dětství jsem to tak cítila. Michal měl pro rodiče nejvyšší prioritu. To, co se dělo se mnou, je už tolik nezajímalo. Moje frustrace se přelila i do dospělosti.
Bratr byl perfektní ve všem, na co sáhl
Michal byl především zázračné dítě. Ve škole mu šlo všechno, na co sáhl. Měl vynikající známky a úžasný prospěch. Všichni jeho učitelé mu předpovídali skvělou budoucnost. A tak se na něj rodiče ještě víc upnuli. Chtěli pro něj udělat všechno. Dát ho na všechny kroužky, co si bude přát, vozit ho na vědomostní soutěže.
Já byla v rodině jen do počtu. Cítila jsem se jako outsider, který nikoho nezajímal. Bylo šílené s tímto pocitem vyrůstat. Měla jsem z toho psychické potíže – nízké sebevědomí i sebeúctu. Slepě oddaná každému, kdo mi ukázal aspoň trochu lásky.
Připadám si kvůli rodičům úplně bezcenná
Teprve teď se z toho dostávám. Chodím pravidelně k psychoterapeutovi, který mi ukazuje, že i na mně záleží. Přesto jsou momenty, kdy se mi všechna ta úzkost z dětství vrací. Mám návaly paniky a přemýšlím, co jsem v životě udělala špatně, že jsem pro rodiče bezcenná a dávají přednost mému bratrovi.
Před pár dny jsem znovu zakusila, jaký je to pocit. I když se z bratra nevyklubal žádný génius, který by vydělával miliony, ukázalo se, že je zase ve všem napřed a že znovu udělá rodičům radost dřív než já.
Bratr oznámil, že čeká s přítelkyní dítě
Michal má dlouholetou přítelkyni, se kterou jsou velmi šťastní. Já přítele nemám a rodiče mi to často dávají za zlé. Při posledním setkání nám Michal s partnerkou oznámili, že v červenci čekají přírůstek do rodiny. Všichni byli jejich novinkou nadšení.
Máma se rozplakala dojetím a táta začal přemýšlet, co všechno s vnoučetem podnikne. Najednou jsem si připadala, jako bych na ně koukala přes obrazovku. Nebyla jsem tam přítomná. Všichni vypadali tak šťastně a nadšeně. K životu mě vůbec nepotřebují. Jsem jen ztroskotanec, který všem dělá problémy. Nikdy nebude mít normální rodinu ani přítele. Na rozdíl od bratra, který byl od narození perfektní ve všem, na co se podíval, a pokračuje v tom dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.