Martina byla zpočátku na osamělého souseda milá, ale ten si to vyložil jinak. Začal jí nosit květiny a posílat psaníčka. Vůbec netušil, že Martina přišla na jeho úchylku, kterou prováděl ve sklepě.
Postaršího souseda, který se mi trapně dvořil, jsem viděla dělat něco nechutného. Od té doby jsem se mu snažila vyhýbat, ale on si nedal říct. Pomohl mi až kamarád.
Na souseda jsem byla milá jen ze slušnosti
Postaršího pána jsem potkávala pravidelně na chodbě našeho domu u schránek. Nosil vždy totéž oblečení a voněl levnou kolínskou trochu víc, než bylo nutné. Pokaždé mile pozdravil, chtěl se dát do řeči a já ze slušnosti pár vět prohodila. Bydlela jsem v domě pár měsíců a nechtěla jsem působit nepřátelsky. Smála jsem se pokaždé, když zkoušel říct něco vtipného.
Zřejmě se toho „chytl“, protože jsem ho začala vídat denně. Musel sledovat kukátkem, kdy vycházím z bytu. Postupem času začal být „odvážnější“. Vykládal, jak mi to sluší a přidal nějaké hloupé poznámky. „Já být mladší, tak se neudržím“ nebo „Vás si musí chlap hlídat, vy určitě lámete srdce na potkání.“
Příjemné už mi to nebylo a konverzaci jsem se snažila zkrátit na minimum. Zkoušela jsem se mu párkrát i vyhnout, když jsem na ty jeho řeči a pohledy vyloženě neměla náladu. V domě máme prádelnu, kterou už moc lidí nevyužívá. Já jsem ale nadšená, nemusela jsem si aspoň zatím kupovat pračku. Chodívala jsem tam brzy ráno a jednou na toho pána omylem narazila. Nevšiml si mě a pokračoval v nechutné činnosti.
Od té doby se na souseda nemůžu ani podívat
Šátral za něčím vedle pračky a já se zastavila za rohem. Uvažovala jsem, zda si nevyprat jindy. Neměla jsem chuť s ním hned po ránu laškovat. Pak jsem si všimla, že vyhrabal cizí kalhotky. Jen jsem doufala, že nejsou moje. Zvedl je do výšky, oklepal od prachu a pak je začal dlouze očichávat.
Otřásla jsem se odporem a vycouvala zpátky na chodbu a do bytu. Ještě ten den jsem si pračku objednala, protože jsem do veřejné prádelny nehodlala už nikdy vstoupit. Sušárnu i sklep také klidně vynechám. Jenže co s tím pánem? Ten totiž zatím přitvrdil a jednoho večera zazvonil u mých dveří.
Podal mi růži a popřál mi vše nejlepší k svátku. Zašklebila jsem se a napadlo mě, jak by se asi tvářil, kdybych na něj vypálila zážitek s kalhotkami. Kytku jsem si vzala, ale už docela netaktně jsem se rozloučila a zabouchla mu dveře před nosem. Třeba pochopí, myslela jsem si. Ale nefungovalo to.
Úlisný soused potřeboval dát za vyučenou
Ve schránce jsem našla přáníčko se srdíčkem, ačkoliv nebyl ani Valentýn. Jednou jsem ho potkala, jak postává na chodbě. Evidentně na mě čekal a já už toho měla právě dost. Blížila se půlnoc a docela jsem se ho bála. Vypadal unaveně a třásly se mu ruce. Kdo ví, co mu přelétne přes nos – mohl by mě třeba zkusit napadnout?
Požádala jsem kamaráda o pomoc a ten se nenechal dlouho přemlouvat. Dvakrát mě doprovodil domů, a když jsem našla ve schránce další milostný anonym, na souseda jednoduše zabouchal. Nebyla jsem u toho, nevím, co mu přesně řekl. Zmínil ale špinavé spodní prádlo. Od té doby se na mě bláznivý soused ani nepodíval. Tak snad se už o nic nepokusí, musela bych se snad odstěhovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.