Martina (51): Po rozvodu jsem potkala nového muže, ale je to jak podle šablony. Zase chce prát ponožky a má hloupé kecy

Když mě manžel opustil a já se z toho dala dohromady, uvědomila jsem si, že manželství je otročina a už nikdy nechci chlapům sloužit. Někteří si představují, že jim budeme prát a vařit jen proto, že si milostivě přijdou z práce a natáhnou se na gauč. A co takhle si role vyměnit?

Mohlo by Vás zajímat:

Alina (45): Souhlasila jsem s rozvodem. Netušila jsem ale, jak nepříjemnou dohru to bude mít

Rozvod jsem nesla velmi těžce

Manžel se rozhodl opustit rodinu ve chvíli, kdy bylo dceři osmnáct let. Blížilo se naše dvacáté výročí svatby a jeho odchod pro mě byl dost šok. Hlavně poté, co mi přiznal, že čekal právě a jen na dceřinu dospělost. Připadalo mi to neskutečně podlé, když jsem si představila, že vedle mě žil a odpočítával dny, kdy bude moct zmizet. Nicméně jsem nemohla s jeho rozhodnutím nic dělat, hodil mě prostě přes palubu. Po dvaceti letech jsem se učila žít sama.

Dcera už měla dohodnutou brigádu v zahraničí, bála se mě nechat samotnou. Rozhodně jsem ale nechtěla, aby doma trčela se zoufalou matkou. Vařila jsem poprvé pro jednoho, neuměla jsem pořádně ani nakoupit. Tolik volného času o víkendu a po večerech jsem první rok neuměla využít a uklízet taky věčně nešlo. Pak jsem se konečně vrátila ke svým starým koníčkům, což byla cyklistika a zahradničení.

Díky kolu jsem se seznámila s partou lidí, s nimiž jsem vyrážela na výlety a necítila se tak osamělá. Sem tam se našel někdo, kdo mě pozval na rande, dlouho jsem ale odolávala. Nakonec jsem po čtyřech letech svobody poznala Pavla a ten mě tak nějak dokázala přemluvit, abych zkusila jít do vztahu. Ne, že bych se tak bála zklamání. Já už na lásku na celý život mohla jen těžko věřit. Spíš jsem si na samotu zvykla.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (64): Můj manžel se v důchodu chová jako totální hovado. Přijdu si ale příliš stará na rozvod a nový život

Nový přítel se příliš brzy začal podobat exmanželovi

Tím, že byl Pavel hodně jiný typ, než můj bývalý manžel, užívala jsem si zprvu všeho nového. Jiný elán, energie do života i sexu, nepoznané zážitky. Pavel rád všechno zařizoval a plánoval, já se většinou „vezla“. Dával mi ale málo prostoru, kdy bych mohla vydechnout a být chvíli sama. Časem už se všechno vezlo v duchu déjà vu. Navíc se jeho řeči nápadně podobaly řečem mého ex: „Zase divadlo? Radši pusť fotbal a podej mi z lednice vychlazenou lahvinku.“

Pavel byl rozvedený teprve pár měsíců a na samotu zvyklý nebyl. Vyžadoval určitý servis, jako například teplou večeři a vyprané prádlo. Já na začátku pro Pavla dělala víc, než bylo nutné. Jenomže pak mi došlo, že takhle už žít nechci. Už jsem se starala o druhé dost, vychovala jsem dítě a celý život uklízela, vařila a chystala čisté prádlo do skříní.

„Promiň, Pavle, takhle to fungovat nebude. Já už vdaná byla a osud tomu chtěl, abych okusila jiný život. A mně se to líbí mnohem víc,“ namítla jsem, když Pavel po příchodu z práce ke mně domů (kde spal vždy ve středu a v sobotu) hledal něco k snědku. „Tak nechci to zadarmo. Jsem s tebou, podnikáme věci, nejsi sama,“ začal hledat důvody a mně to přišlo směšné. Je se mnou a za to mu mám posluhovat? Proč to nefunguje obráceně?

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (34): Manžel mi žádostí o rozvod vyrazil dech. Nejsem na to hrdá, ale úlevu jsem našla v náruči jeho otce

Rozešli jsme se, raději budu sama než sloužit

Je smutné, na co si pánové zvykli. Obsluhujeme je celý život a ještě mají pocit, že nás buďto živí, anebo nás milostivě poctí svojí přítomností. My se pak máme činit, vařit jim oblíbená jídla a sbírat ponožky po bytě? Už chápu mojí babičku, která byla čtyřicet let single vdovou: „Proč bych si domů tahala chlapa? Abych mu prala a vařila?“

Zní to cynicky, já vím. Ale moje kamarádka si nedávno „nabrnkla“ muže, je z toho celá šťastná. On je sice nezaměstnaný muzikant v částečném invalidním důchodu, který nemá kde bydlet… Nicméně, mohla by být ráda, jak sama říká. „Domácnost je práce ženský, tak to prostě je, chybělo by mi to,“ tvrdí moje kámoška, zvyk je prostě železná košile. Já to mám jinak, s Pavlem jsem vztah ukončila v dobrém. Občas se nezávazně vídáme a mně to tak vyhovuje mnohem víc. Třeba se ještě v mojí generaci najde chlap, co je samostatný a nehledá hospodyni. Ale silně o tom pochybuji.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (42): Rozvod rodičů byl pro mě pozitivním zážitkem, a tak jsem se toho s manželkou nebál. To byla chyba