Martina je přesvědčená, že její dcera tloustne kvůli svému manželovi. Ten jí nosí dortíky a podporuje její apetit, přestože už je Marcela vyloženě obézní. Když si o tom chtěla Martina s dcerou promluvit, se zlou se potázala.
Naše Marcela (28) měla vždycky potíže s váhou. Když se šťastně vdala a založila rodinu, myslela jsem si, že trable jsou zažehnány. Ona ale v manželství kyne dál a co je horší, její povedený manžel ji v tom podporuje. Musí mít zálibu v morbidní obezitě, protože přesně tam moje dcera díky němu směřuje.
Moje dcera měla vždy nadváhu
S dceřinou nadváhou jsme bojovali během jejího dětství i dospívání. Někdy se dařilo a jindy se to jen zhoršovalo. Končila často v péči psychologů, všechno je to stejně o nastavení v hlavě. Pak našla partnera, kterému se líbila taková, jaká je. Zamilovaností jen zářila a já byla také šťastná. Po svatbě si pořídili dcerku a chvíli jsem si myslela, že už nebudu mít s dcerou starosti.
Jenomže, jak vnučka rostla, Marcela stále přibírala. Už neměla jen nadváhu, ale byla vyloženě obézní. Nejde mi o estetickou stránku věci, naše rodina nepatří k žádným vychrtlíkům a trendu hubenosti jsem nikdy neholdovala. Ženská může být „krev a mlíko“ a vše je naprosto v pořádku. Když jde ale o zdraví, přestává veškerá legrace.
Potíže s váhou jsem u svojí dcery řadila spíše k depresím, poruše příjmu potravy spadající do období dospívání. Bláhově jsem si myslela, že manželství je takový happy end a Marcela už nebude mít nikdy s váhou velké trable. Pak jsem jednou potkala zetě cestou z cukrárny. Nesl domů krabici plnou kremrolí a větrníků. „Budete mít návštěvu?“ ptala jsem se zvědavě. Ale on mě svojí odpovědí vykolejil.
Zeť mou dceru nebezpečně vykrmuje
„To je pro Marcelku na víkend, aby si obalila nervy,“ smál se spokojeně. Vytřeštila jsem na něj oči. To přeci nemohl myslet vážně! O víkendu jsem dceru navštívila a v lednici jsem objevila poslední kremroli. Jinak byla lednice plná uzenin a nezdravých jídel. Uvědomila jsem si, odkud vítr vane. Máme tu cukrárnu u domu a od té doby jsem si zetě všimla mockrát.
Můj zeť si jistě nepřál, aby byla dcera štíhlejší. Má zřejmě nějakou úchylku a líbí se mu obrovské ženy. To proto z Marcely nemůže spustit zrak ani ruce. Připadalo mi to odporné, manžel mi mou teorii samozřejmě rozmlouval. Ale já jsem pak nějakou dobu Marcelu se zetěm pozorovala a vše se mi potvrdilo.
Sám je to „střízlík“, ale mojí dceři dopřává. Jakoby snad nikdy neslyšel o dietě nebo lehké stravě. V restauraci jí sám nabízí tučnější výběr jídel a i když se Marcela brání, objedná jí moučník. Měla jsem toho právě dost a s dcerou jsem si promluvila. Byla jsem upřímná a to se jí pochopitelně vůbec nelíbilo. Začala na mě hned útočit.
Moje domluva dceři byla marná
„Tak nejenže mi tu vykládáš, že jsem morbidně obézní. Ale navíc osočuješ mýho muže, že je úchyl. Mami, ty jsi na hlavu a měla bys sama zajít k doktorovi,“ řekla mi nesmlouvavě na moje domluvy.
„Vím, že to nechceš slyšet. Ale kdyby třeba chtěla trochu zhubnout, on ti to ani nedovolí. Jak se vůbec hubne s někým, kdo tě vykrmuje? Vždyť to není v pořádku!“
Jenže dcera mě ujistila, že má spokojené manželství a měla bych se s její váhou konečně smířit. Nic jiného mi nezbývá, ale dívat se na ty dva je pro mě utrpením.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.