Facebook
Instagram
Čtyři Češky, čtyři příběhy a čtyři země světa. Úvodní destinací, do které se moderátorka Bára Hlaváčková vypraví v rámci svého pořadu Ženská tabu a letního tématu Češky v zahraničí budou Spojené státy americké, konkrétně New York a Connecticut. Jejím prvním hostem je totiž spisovatelka Martina Formanová (58).
Přesně před 30 lety čerstvá absolventka FAMU opustila Českou republiku a vydala se za sestrou do USA naučit anglicky. Počítala s tím, že se za pár týdnů vrátí a znalost nového jazyka jí pomůže s uplatněním na trhu práce. Jenže z pár týdnů se staly měsíce, a když mladá Martina potkala oscarového režiséra Miloše Formana, za kterého se následně vdala, ve Státech zůstala natrvalo.
Jak se jí tam žije, jaké byly její začátky a co v současnosti po smrti svého milovaného chotě dělá, o tom se obšírně rozpovídala v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou.
Jak vypadaly začátky Martiny Formanové v USA
Proč jste tenkrát, v roce 1994, udělala takový krok a rozhodla se žít v USA? Co vás to napadlo?
Já si nemyslela, že tam jdu žít. Myslela jsem, že se tam jdu jenom přes léto naučit anglicky, protože moje sestra si vzala Američana a já měla na škole povinnou ruštinu a jako druhý jazyk si vybrala němčinu. Pak jsem asi dvakrát byla u sestry na návštěvě a anglicky vůbec nemluvila. Takže když jsem skončila FAMU, měla jsem rok na to napsat diplomku, tak jsem si říkala, fajn, začnu tím, že pojedu do USA a naučím se anglicky. Vzala jsem si tam tu práci, že ji tam budu psát, ale pak se to všechno zamotalo a pořád jsem anglicky neuměla, tak jsem tam zůstávala déle. Pak jsem začala pracovat, našla si různý joby, co člověk s tou minimální znalostí jazyka mohl dělat. A pak jsem potkala svého manžela a už tam zůstala.
Jak to proběhlo? Nejdřív jste ho potkala, nebo jste pro něj začala pracovat, protože jste pracovala jako asistentka, když se točil film Lid versus Larry Flynt? Jak to celé vzniklo, jak se to seběhlo?
My jsme se úplně poprvé potkali, ještě když jsem byla na FAMU. Asi dva roky předtím, než jsme se setkali v New Yorku, měl besedu na naší Katedře dramaturgie a scenáristiky. Nás bylo v každém ročníku čtyři nebo pět lidí, bylo to malinký a samozřejmě tam na mě udělal obrovský dojem, takže člověk měl uložený, že je to oslnivá osobnost, a když jsem pak byla v New Yorku a psala diplomovou práci, tak jsem si říkala, že by bylo skvělé, kdybych tam mohla použít nějakou citaci nebo něco od pana Formana. Tak jsem mu napsala lístek, že jsem studentka a že bych se ho chtěla zeptat na nějaké věci. On mě pozval k sobě a pak jsme se začali vídat. Dalo by se říct, že jsme spolu začali chodit. Já pak odletěla udělat státnice a to, že mi nabídl, abych pro něj pracovala na tom filmu, to byl takový náš způsob, jak to zkusit jako pár a ještě k tomu byla ta práce, takže to bylo hodně intenzivní.
Vy jste tedy do Ameriky přišla v roce 1994. Jaký tam byl pro vás běžný život? Protože v Česku bylo přece jen ještě relativně krátce po revoluci, tak co vás tam překvapilo, šokovalo, na co jste koukala jako puk?
Moje sestra vždycky chtěla jít do Ameriky. Spřádala plány, že tam emigrujeme a já se z toho vždycky nějak vyvlíkla, protože jsem, abych řekla pravdu, měla trošku vymytej mozek, jak komunisté pořád říkali, že je tam kriminalita, samý zbraně a drogy. Tak jsem si říkala, že bych tam asi neměla velkou šanci přežít. Sestra se pak do Ameriky vdala a žila s manželem v úplně nádherné lokalitě, která je součástí státu New York. Šlo o Long Island, takový poloostrov, kde jsou pláže, atd. Opravdu strašně krásná část Ameriky. Když jsem za ní poprvé přiletěla, vyzvedla mě na letišti a odvezla domů. Před domem nechala klíče v zapalování, dům otevřenej... Pro mě to byl absolutní šok, protože já si představovala, že tam hrozí nebezpečí na každému kroku. Ale zrovna tahle část byla opravdu bezpečná a i lidé byli k sobě hrozně milí, slušní. Člověk se tam jenom zastaví na kraji chodníku a hned stojí auta, protože si myslí, co kdybyste náhodou chtěli přejít. Takže tam to byla idylka, ale pak už jsem žila v různých částech USA. Když se točil ten film, žili jsme v Memphisu, v Tennessee, tam je to zas hodně jiná Amerika. Myslím, že mi trošku hrálo do karet, že je tam ten jižanský přízvuk tak silný, že i lidé ze štábu, kteří pocházeli z Los Angeles, místním moc nerozuměli, takže jsem případnou drobnou nenalost angličtiny mohla schovat za to. V Los Angeles jsme žili nějakou dobu, narodili se nám tam synové, takže už jsem si to tam taky trošku projela.
Jak se Martině Formanové v USA žije
Jak vás přijali Američané? Já chtěla mluvit původně o New Yorku, New York je takový kosmopolitní, ale vůbec, jak se Američané koukají na holku z východu? I když vy jste byla partnerkou oscarového režiséra, takže možná to bylo jiný.
Většinu Američanů zajímá, odkud člověk přišel a jaký je jeho příběh. Ono je i dobré si to připravit a mít takové své CV, asi do dvou minut, pokud možno trošku vtipné. Ale já musím říct, že zrovna když jsem přišla do USA, bylo tam Československo strašně populární a Praha se stala destinací, kam strašná spousta Američanů odešla žít. Považovali ji za novou Paříž, takže já bodovala už tím, když jsem řekla, že jsem z Čech.
A jak se žije v Connecticutu? Jednou jste tam za domem měli medvěda třeba, tak jak moc je to tam jiné než v New Yorku?
My to máme skvěle vybalancované, protože v New Yorku je samozřejmě blázinec a každý den spousta příležitostí, na co se jít podívat, kam se jít bavit, atd. A Connecticut je opak v tom, že tam mám čas se soustředit na práci. Člověk tam má zvířata, možnost chodit ven a tak. Takže mě to baví takhle střídat. Zatím.
Třicet let za oceánem. Je něco, co vám pořád chybí? Něco, když takhle přiletíte zpátky, na co se těšíte? Nějaký rituál, který máte, nebo něco, co si říkáte, jééé, to si koupím hnedka na letišti?
Tak strašně ráda mám chlebíčky. Tomu fakt nejde odolat, ale je pravda, že svět už se tak propojuje, že u nás v Connecticutu mají v krámě české okurky, spousta věcí se tam dováží a evropský sortiment už je tam také k mání. Vždycky jsem vozila uzeniny, ale pak mě to stálo takovou tu kartičku, díky které jsem mohla procházet rychleji kontrolou na letišti. Jednou jsem vezla uzeniny, našli je u mě a kartičku mi sebrali. Takže stojím každý návrat do Ameriky ty hrozné fronty na odbavení.
Co dnes dělá Martina Formanová
Zaměstnává vás teď hodně psaní, nebo starost o odkaz Miloše Formana?
Psaní je moje zaměstnání i zábava. Teď jsem přijela do Čech i proto, že jsem napsala seriál. Mám nějaké schůzky v České televizi, takže uvidíme.
Můžeme něco prozradit, nebo je to tajemství?
Je to ze současnosti. Jde o komediální seriál, takový vztahový, o lidech, kteří mají sraz po 30 letech od maturity, a vypráví o tom, kde se v životě posunuli, jaké jsou jejich vztahy, atd. Mně šlo opravdu hlavně o to pobavit.
Vy píšete česky, nechybí vám k tomu to české prostředí, nebo se v Americe scházíte s českou komunitou?
Ne. Já jsem opravdu hodně propojená s kamarády v Čechách a s některými zdejšími kamarádkami mluvím častěji než s těmi newyorskými. Ony vždycky říkají, jsi tady, tak víme, že toho musíme využít. A sejdeme se. Takže si myslím, že mám poměrně velmi dobrou představu o životě tady. Aspoň doufám. A tím, že mi bylo nějakých 27 nebo 28 let, když jsem přišla do Ameriky, tak vím, že literaturu nejsem schopná psát. Ale ve scénáři to tak nevadí, protože dialogy, a já dialogy píšu hrozně ráda, máte odposlouchané, to není problém. A jinak tam napíšete, že přišel, otevřel dveře a tak. Takže ten jazyk tam úplně být nemusí.
Udržujete si v Americe kontakt s Českem třeba i tím, že koukáte na české filmy?
To je právě skvělé, že dneska máte různé platformy, takže si myslím, že mám velmi dobrý přehled. Třeba filmy, co byly nominované na Českého lva, jsem viděla opravdu všechny. A musím říct, že jeden z důvodů, proč jsem si nikdy nedovedla představit, že z Čech odejdu, bylo, že by mi to strašně chybělo. Dneska je obrovská výhoda, že už to odtržení není takové, jako když lidé nemohli mít kontakt s domovem. Zaplaťpánbůh.
Co dalšího prozradila Martina Formanová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Kde se cítí víc doma, jestli v Česku, nebo Americe
- Zda nemá tendence se po třiceti letech vrátit do Česka
- Jaký je v reálu herec Javier Bardem
- Co by jí z Ameriky chybělo v Česku
- Jak se během 30 let změnila Amerika
- Zda už po covidu není Amerika opravdu tak bezpečná
- Jak přišla k roli stand-up komičky
- Čemu všemu se momentálně věnuje
Související články
