Martina Wojtylová Opava: Neziskový sektor není o práci od devíti do pěti, je to životní styl

Inspirována laskavostí zdravotní sestry 

K založení Nadačního fondu La Vida Loca Martinu inspirovala zdravotní sestra z Vinohradské nemocnice Michaela Chmelařová, která nezištně a nad rámec svých pracovních povinností připravovala dětem odloženým v nemocnici vzpomínkové balíčky. „Její laskavost a společenská odpovědnost pro měl byla fascinující, až jsem se styděla, že sama nic dobročinného až na pár finančních příspěvků nedělám,“ vzpomíná na osudové setkání Martina Wojtylová Opava. 

Nadační fond vznikl roce 2015 a Život v kufříku se záhy stal jeho nejúspěšnějším projektem, za který Martina loni převzala v Bruselu prestižní Cenu evropského občana. „Úspěch projektu přikládám jedinečné myšlence, která nemá v Evropě obdoby. Význam uchovávání vzpomínek pro budování zdravé identity odložených dětí není jednoduchý koncept, ale pro tyto děti zcela zásadní,“ říká Martina Wojtylová Opava. 

Výzvy v českém kontextu 

Financování projektu i celého fondu je velmi náročné. Dát dohromady dostatek financí na to, aby fond mohl existovat, je Martininou každodenní agendou. „Již devět let přežíváme z měsíce na měsíc, protože nám stát doposud nezajistil kontinuální financování. Fundraising se v Čechách dostává do popředí teprve v posledních třech letech. V roce 2015, kdy jsem fond založila, většinu zdrojů zajišťovali rodinní přátelé, kolegové z bývalých zaměstnání nebo jejich přátelé,“ komentuje Martina výzvy, se kterými se při provozování nadačního fondu potýká.  

Zcela zásadní je při vedení nadačního fondu také komunikace, umění naslouchat a hledání synergií mezi oblastmi, kde zdánlivé průsečíky vůbec nejsou. „Další nezbytnou dovedností je řízení týmu, vedení a motivace lidí. Bez finančních odměn je to velká výzva. Dále pak umění PR a samozřejmě ekonomicko-právní znalosti, tak abychom měli vždy audity i vyúčtování všech grantů v pořádku,“ doplňuje zakladatelka Nadačního fondu La Vida Loca. 

Mezinárodní prostředí Anglo-American University bylo klíčem k získání nadhledu 

V osmnácti letech Martina odešla do Prahy, kde tehdy ještě nikoho neznala. Domov ji poskytla Anglo-American University, která sídlí na pražské Malé Straně. „Pedagogický tým AAU byl skvělý, lidský, motivující a ohromně podporující. Cítila jsem se obklopena přáteli po celou dobu studia. Jen v takovém prostředí je možné rozvíjet své talenty, zvyšovat své znalosti a dovednosti, a nakonec se zdravým sebevědomím vstoupit do obchodního světa,“ vzpomíná na studia Martina Wojtylová Opava. 

Galerie život v kufříku

+ 1 fotka

 V anglofonním světě se Martina pohybovala už od třinácti let a nikdy si neuměla představit, že by ustrnula pouze v Čechách. Anglo-American University ji nakonec podpořila na cestě do USA, kde má nyní s rodinou dokonce druhý domov. „Všechny tři knihy, jejichž jsem spoluautorkou, jsou také psané v angličtině, což bych bez tehdejšího profesora anglické literatury Tonyho Ozuny nikdy nezvládla,“ říká Martina Wojtylová Opava. „Mezinárodní prostředí je také klíčem k nadhledu a reprezentaci nadačního fondu za hranicemi České republiky. Díky zkušenostem z AAU jsem si velmi proaktivně vyžádala řeč před Evropským parlamentem, kdy z 37 oceněných mohli hovořit pouze dva. Univerzita mi dodala nutné sebevědomí, znalosti, dovednosti i nadhled.“ 

Rovnováha mezi prací a rodinou 

Martina je maminkou dvou dětí, které ji stejně jako její manžel potřebují. Naprosto klíčové je pro ni tedy udržovat rovnováhu mezi osobním životem a vedením nadace. „S mým workoholistickým nastavením, jsem často na hraně, kdy by již trpěl osobní život,“ přiznává. „Kromě nadačního fondu vedu také svou společnost Daily Energy s.r.o., která se specializuje na podporu a osobní rozvoj moderních žen. Klíčovou službou je čtyřměsíční program Energy Coach Certifikace, kdy ženy vedu k práci s energií, nalezení rovnováhy v životě a posunu směrem ke svým životním cílům.“ 

Martininým dlouhodobým cílem je zakotvit právo odložených dětí na svůj kufřík vzpomínek v české legislativě. Jakmile každé odložené miminko dostane své vzpomínky, pečovatelé budou vědět, jak s nimi nakládat, jak o ně pečovat a proč jsou tak důležité. Pak se může Život v kufříku zaměřit na prevenci odkládání dětí – tedy na práci přímo s maminkami, které se dostaly do tíživé situace. 

A co by Martina poradila nejen současným studentům Anglo-American University, kteří se zajímají o práci v neziskovém sektoru? „Důležité je vybrat si směr, který vás bude naplňovat. Nezisková sféra totiž není o práci od devíti do pěti, ale je to životní styl,“ uzavírá rozhovor.